Jihlava trochu jinak

Tyto snímky vznikly neplánovaně a takové věci bývají nejkrásnější.

A neplatí to rozhodně jen o fotkách...

Ve čtvrtek jsem si cestou do divadla vyhlídla něco, co stálo za to pomocí fotoaparátu zvěčnit.

Další večer, kdy se ohlásilo taktéž letní počasí a vidina krásného podvečera, jsem vzala foťák a vyrazila. Zlákala jsem i děti, tak to bylo veselejší.

Když jsem si vyfotila, co jsem chtěla, tak jsme scházeli směrem ke Staré Jihlavě, k Brněnskému mostu a západ slunce mě okouzlil.

V této části města jsem v tuto dobu nikdy nebyla a fascinovala mě ta hra světla a stínu, pozitiv-negativ motiv věžiček kostelů a s jarem se probouzejících stromů.

Bylo to doslova dech beroucí.

Chvíli jsem tam jen tak stála a kochala se tou nádherou.

Na náměstí byl, ačkoli bylo již po osmé, čilý ruch. Kavárničky a jejich letní zahrádky byly plně obsazeny. V pizzerii Venezia ovšem čekal jeden stoleček se třemi křesílky, právě pro nás. 

Mile rádi jsme jeho nabídky využili.

Poseděli jsme, popovídali si, zasmáli se.

Jak jsme tam tak seděli, tak mi opět a znovu došlo, jak velké mám štěstí...

Mám už "velké děti", jsou to doslova parťáci.

Se zmrzlinou v ruce jsme svorně opouštěli náměstí. 

Symbolicky s pohledem na kostel svatého Ignáce a radnici. 

Krásné dny

Katka