Zápisník z doby, kdy jsem byla Covid 19 - pozitivní

- V práci jsem byla v jednom týdnu čtvrtou v pořadí, kterou to skolilo.

- Byla jsem doma, logicky, ze všeho vyřazena.

- I beze mě to doma fungovalo. Sice jinak, ale fungovalo. 

- Byla to chvíle, kdy jsem snížila laťku. Má hranice vnímání pořádku, toho, co by se mělo a nemělo se téměř vytratila. 

Neřešila jsem to. Jen jsem prošla okolo, zavřela se v ložnici a byla. 

- Je plno věcí, co nejsou nutné, počkají.

- Rodina se o mě postarala, za což jim moc děkuji. I když jsem neměla hlad, náladu něco jíst, podávali mi pravidelné "krmné dávky". Vždy jen zavolali, ať otevřu "výdejové okénko" (= dveře ložnice), podali mi pokrm a zase jsem se zavřela ve své karanténě. Ve svých čtyřech stěnách.

- Karanténu jsem dodržovala poctivě, nikdo jiný se v rodině nenakazil.

- Mou karanténu ctil i zbytek rodiny a když jsem byla v ložnici, nechodili za mnou. Což pro mě bylo zcela novou zkušeností. 

Žádné - "Mami, kde mám...?", "Mami, nevíš...?", "Mami, neviděla jsi... ?", "Kačenko, co se má...?"...

- Chodit doma v roušce se stalo samozřejmostí.

- Bolest hlavy mi není neznámou, ale tato zkušenost byla zcela novou. Když se to dalo vydržet, vydržela jsem, 

když to již nešlo a paralyzovalo mě to, vzala jsem si prášek. Naštěstí to nejhorší trvalo jen tři dny.

- Ztratila jsem plně chuť i čich. Tím pádem jsem byla prosta emocí, které člověku dělají svět hezčím, plným, radostným. 

Žmoulat v puse "něco", když jen podle pohledu dokážete specifikovat, co jíte, je až děsivé. 

- Nulový stav chuti a čichu trval 13 dní. Poté se mi jemně, velmi pozvolna začal navracet. 

Dnes jsem na 21. dnu a jsem tak na 70%. Jásám. Jsou ale věci, jako třeba káva, kterou stále nerozpoznávám ani v náznaku.

- Od doby, kdy jsem ztratila chuť a čich (ačkoli mě odběr teprve čekal) mi děti přestaly 

říkat "mami" a začaly mi říkat "Korono".

- "Zahálení" v posteli se zásadně nelíbilo mým zádům a dávaly mi to jasně najevo. 

Natírala jsem si je osvědčeným konopným gelem s mátou a mentolem, který normálně danou oblast

citelně prohřeje a následně člověk cítí chlad. Tentokráte jsem necítila naprosto nic. 

Až z toho mrazilo. Receptory vnímání byly zcela vyřazené i v této oblasti.

- Prvních pět dní jsem jen ležela a odpočívala. Tělo si o to samo řeklo. 

Podívala jsem se na plno krásných filmů, které jsem měla již hodně dlouho v plánu vidět. 

Teď nastala ta správná doba. Bylo to pohlazení po duši, potěšila jsem srdce - 

"Dívka v modrém" (jejíž staročeština byla hotovým balzámem:o) ), klasika "Eva tropí hlouposti", 

"S láskou Rosie", "Než jsem tě poznala" ... filmy plné silných emocí.

- Ačkoli jsem knihomol, nepřečetla jsem ani stránku knihy. 

Když nemám náladu ani na knihy, je něco špatně.

- V této době jsem nenáhodně narazila na americkou zpěvačku, která se stala okamžitě jednou 

z mých nejoblíbenějších - Sara Bareilles. Překrásná hudba, nádherné texty, písně zazpívány s procítěnou emocí až v kladném slova smyslu člověka mrazí.

- Když jsem byla z nejhoršího venku a počasí dovolilo, vyhřívala jsem se, zachumlaná v županu 

a v dekách, na terase jak kočka. Klidně i dvě hodiny. V tichu a klidu jsem se zavřenýma očima a jemným úsměvem na rtech vrněla a předla jak kočka. Bez roušky, dýchala jsem čistý svěží vzduch a "svobodu", na chvíli osvobozena ze svých čtyřech stěn ložnice.

- Během doby karantény děti oslavily 13 a 16 narozeniny a mně zase o krapet víc došlo, 

že už nejsou malými dětmi. Místo dortu jsem udělala náš oblíbený perník s čokoládou a mandlemi 

a pohár se šlehačkou. I tato karanténní varianta je potěšila.

- Chyběla mi práce a nejbližší kolegové z ní. Nedivím se, jsem tam šťastná.

- Bylo hezké, jak na mě ostatní mysleli, dodávali mi energii. Díky jim za to.

- Jsem vděčná, že jsem nemoc zvládla relativně mírnou formou a nikoho ani doma ani v práci nenakazila.

Krásné, zdravé dny

Katka