Miluju pomněnky!

Dnešní den slaví svátek Květo-slav. 

Dá se tedy říci, že dnes slaví svátek i všechny květy a květiny.

Já svátek slavím s nimi. 

Jak jinak než květinami a vycházkou, 

při které se až dech tajil nad tou blankytně modrou krásou.

Nemusela jsem chodit nikam daleko, stačil mi k tomu náš nemocniční areál.

Projít pár míst, kde se srdce tetelilo. 

Dokonce jsem i sešla z cesty a zašla tam, kam člověk běžně nechodí.

Stálo to rozhodně ale za to.

Nenáhodně. Zítra to budou přesně tři roky, kdy jsem šla do nemocnice a dozvěděla jsem se, 

že mě na volné místo berou. 

Jakou já měla tehdy radost. A s odstupem času vím, že jsem získala i mnohem víc než "jen" zaměstnání.

Víc... v podobě práce stvořené přímo pro mě, v podobě spolupracovníků, v podobě areálu-zahrady.

Vím, není vše jen růžové... ale přesto mám to tam ráda. 

První moje vzpomínka na tento areál je, když jsem šla na úvodní pohovor.

Když jsem vešla do areálu, přestal zrovna jeden z májových deštíků, vysvitlo slunce a ozářilo vše.

Že by znamení?!

Vzduch voněl jarními květy a deštěm.

Slunce se teple opíralo do borovic a neskutečně krásně to tam vonělo - 

jak v borovicových hájích u moře.

... a všude vůkol kvetly blankytně modré pomněnky.

Na to prostě nejde zapomenout...

Blankytně modré pomněnky jsou tradiční. 

Někde jsou k vidění narůžovělé, 

ale zde jsem poprvé viděla dokonce bílé pomněnky. Celé trsy.

Bylo to doslova jako v pohádce.

Všude koberce pomněnek.

  

Krásné květinové dny

Katka

PS: Zrovna teď slyším z terasy ten nejlíbeznější zvuk - zvuk deště.
Leje tam jak z konve. Příroda jásá.