Terasové mámení...

Po dlouhé době vás dnes opět zavedu k nám na terasu.

V tomto případě by se možná dalo spíše říci, i když to málokdy používám, "ke mně" na terasu.

Neboť terasa je ryze mojí komnatou, ve které je vše přesně podle mého.

Kde je vše, jak má být, kde je vždy uklizeno, nic nepřebývá.

Kde se čas zpomaluje, srdce jásá, duše se tetelí.

Po ránu, ve dne, navečer, v noci.

Letošní letničky jsou již vybrány a den ode dne sílí.

Dělají mi radost.

Je to radost zde pobýt a já pobývám tuze ráda.

I teď, kdy píši tyto řádky za doprovodu plápolajících plamínků svíček,

sedím na terase.

Jemný větřík mi čas od času donese k nosu omamnou vůni šeříku, 

který mám ve váze na stole.

Šeřík symbolicky jako připomínka dnešního dne, 

kdy před 75 lety skončila 2. světová válka.

Někdy si mnozí lidé stěžují, že nemají to či ono, 

že kdyby měli "větší", "více", tak to by si to udělali takové a makové.

Není to o velikosti, o množství.

I na malé terase či balkonku si jde udělat soukromý ráj.

Buď se člověk otevře té možnosti...

... a nebo ne.

Jsou ale tací, kteří o to nemají zájem.

I tak je to v pořádku.

Jde o to, abychom to měli takové, jaké to vyhovuje právě nám, naší rodině.

A tak to platí v každé oblasti, ne jen co se terasy týče.

Vyhněme se srovnávání, porovnávání, soudů, kritiky.

Dělejme každý z nás to, co nám činí radost, 

přejme druhým a bude nám přáno.

Krásné dny, nádherný téměř letní víkend, který nás čeká

Katka