Volání přírody

Dnes vás vezmu k rybníku s poetickým názvem "Trpaslík".
Obejdeme ho spolu, nakoukneme i do lesa, na paseku, přivoníme si k trnkám, zaházíme si šiškami.
Kdo chce, může si na hladinu hodit i kamínkem a zkusit jím vytvořit skákající žabky.
Pamatujete, jaká to kdysi byla zábava?!
Ale pozor na rybáře!

Na závěr si můžete natrhat i kytičku pomněnek či pryskyřníku.
Nechám to na vás, ale já vděčně přijala obojí.

Vyjeli jsme autem kousíček za město do volné přírody, kde jsme téměř nikoho nepotkali.
Volně jsme se vypustili,

sundali roušky, odepnuli si pomyslná vodítka nařízení a příkazů a užívali si jarní pohodu.

Bylo tam jak jinak než krásně, pohádkově.

Počasí nám hrálo do karet a podtrhovalo překrásný jarní den.

Plný vůní, barev,
světla a stínů.



Takovou jemnou travičku, tak zářivě jarní zelené barvy a v takovém množství navíc,
jsem už hodně dlouho neviděla.
Jestli vůbec někdy...

Nejednou jsem spontánně vyslovila mou oblíbenou větu:

"Bože, to je nááádhera!"

Doprovázeno slastným povzdechem a rukou přikládajíc si na srdce .o)

Je to místo, kudy přitéká potůčkem voda do rybníku a je zde zřejmě vlhčeji.

Všemu živému se zde na výsost daří.

Ve větvích se to hemží všemožnými ptáčky, kteří nám k tomu vyzpěvovali.

Cesta nás zavedla do lesa, dále do "bývalého lesa" - na čerstvou mýtinu, 

kde praskaly větve pod nohama, voněla smůla a pražilo slunce. 

I to  patří v dnešní době k realitě. Na mnohých a mnohých a mnohých místech republiky.

Čas od času ale člověka něco mile překvapí, vykouzlí i úsměv na rtech...

... zahraje si i s jeho fantazií.

Zpátky ale k rybníku. K živé přírodě.

Bylo opět blaze. 

Byli jsme sice uťapkaní, ale na druhé straně odpočinutí a nabití.

Krásné dny a ať se i vám nadcházející víkend vydaří na výbornou.

Katka