Tři, dva, jedna, teď... (21, 22) - Než se zazelená...

Jak jsem slíbila, tak činím. 

Celá příroda je před rozpukem. 

U vás se to možná již zelená, u nás na Vysočině to trvá vždy o nějakou tu chvíli déle.

Ale jak se říká: To těšení se je na tom mnohdy hezčí, než daná věc či událost samotná.

A pokud někomu dělá radost jak těšení se, tak věc či událost samotná, 

je vlastně vždy nadšen .o)

 Někdo chodí s klapkami na očích.

Někdo chodí s klapkami dokonce i na duši. 

Někdo chodí s klapkami i na srdci.

 Někdo chodí s duší, srdcem i očima dokořán.

Dokáže se radovat z maličkostí. 

Vychutnávat si jedinečné obyčejnosti, až se mnohdy dech tají.

Někdy nejsou zapotřebí ani jásavé barvy. 

Příroda i my si můžeme vystačit s černou, bílou a modrou.

Nic nás zbytečně nerozptyluje, vyniknou obrysy viděného, zdůrazní se to opravdu podstatné.

Někdy není potřeba "moc", aby člověk spatřil a ucítil to OPRAVDU PODSTATNÉ.

Tím podstatným jsou totiž zcela "obyčejné věci". 

Věci, které jsou neskutečně cenné... ale nejdou koupit i kdybychom sebevíc chtěli. 

A přesně toto platí i v dnešní době... mnohem více než kdy jindy...

... a rozhodně není řeč jen o přírodě.

  

Buďme vděční, pokorní, važme si toho, co máme.

Ne naoko, ale opravdově. Pocit tam uvnitř okolo srdce nám napoví...

Krásné dny

Katka ♥