Tři, dva, jedna, teď...

Dobrý večer vám všem, moji milí,

5. března jsem psala o předchozím měsíci..., kdy se změnil svým způsobem svět.

Dnes období zkrátím.

Dnes píši o předchozím týdnu, kdy se změnil nejen svět, ale i naše zem. 

Došlo na opatření, která v naší historii nemají obdobu a dotýkají se každého z nás. Ve zkratce:

V úterý 10.3. byla zakázána výuka ve školách a konání hromadných akcí nad 100 osob...

Ve čtvrtek 12.3. byl vyhlášen nouzový stav na celém území republiky (zatím na 30 dní). Zákaz pořádání akcí s účastí přesahující 30 osob, částečné omezení stravovacích provozoven (od 20 - 6 h) a ostatních stravovacích zařízení uvnitř velkých nákupních center. Dále zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách poskytovatelů některých služeb (posilovny, knihovny, koupaliště, kluby, galerie atd.)

V sobotu 14.3 brzy ráno byla oznámena informace o uzavření všech obchodů kromě potravin, drogérií, lékáren, benzínek, obchodů s elektronikou. Rovněž uzavření stravovacích provozoven. Uzavření hranic - zákaz vycestování ze země a nikdo kromě našich občanů nesmí k nám. Povinná karanténa vracejících se občanů z rizikových oblastí...

 Sama za sebe říkám, že ačkoli daná opatření nejsou milá, mnohým způsobí komplikace, 

tak s opatřeními plně souhlasím, plně je respektuji a jsem ráda, že k nim vláda přistoupila.

Slovo demokracie, svoboda a "vlastní zodpovědnost" si mnoho lidí vysvětluje (a částečně se to táhne již od Sametové revoluce), že si mohou dělat co chtějí, bez ohledu na druhé (bezohledně), jak se jim hodí, jak je to pro ně výhodné. Myslí si, že mohou kdykoli, komukoli říct či anonymně napsat do komentářů cokoli. Že mají právo soudit a kritizovat. Každý je expert na vše. Vulgarismy a urážkami nešetří. Ego a mnohdy nesoudnost převyšuje zdravý rozum. Do pozadí ustupují pravé hodnoty.

Jak lze reagovat na občany, kteří otevřeně řeknou, že vyjedou ze zahraničí - z rizikových zemí - tak, aby stihli být v ČR do 12 hodin, aby nemuseli nastoupit 14 denní karanténu?! ... Jsme opravdu takoví sobci?... Někdy je mi moc smutno. 

... teď nastal ale čas vrátit se zpět na zem.

Strach je zcela přirozená reakce na danou situaci, je to obranný mechanismus. 

Nepanikařme ale, ničemu by to neprospělo, jen by to ubližovalo nám i ostatním.

Buďme zodpovědní, buďme k sobě ohleduplní, pomáhejme si, povzbuzujme se. 

Respektujme nastavená pravidla, která jsou k našemu dobru, našich dětí, našich rodičů, všech.

Dodržujme vládou vyhlášená omezení, jsou pro naši ochranu. 

Neremcejme, snažme se to rozumně přečkat s čistým štítem.

Choďme do práce, pak domů, buďme se svými nejbližšími.

Lidé si věčně stěžují: "Nemáme čas na děti, nemůžeme to či ono." Teď už to neplatí. Nemusíme se už vymlouvat. Teď nastal ten ideální čas, využijme ho! 

Omezme setkávání s přáteli. Nic nám nebrání jim zavolat. Obohatí a potěší to všechny.

Držím nám všem palce, přeji nám všem hodně zdraví.

Velký dík putuje především všem zdravotníkům za jejich práci a nasazení. Hygienikům, vládě, premiérovi, ministrům a všem, kteří přijímají zodpovědnost a rozhodně to nemají lehké...

*     *     *     *     *

Nechci zde k tomuto tématu rozpoutat diskuzi. Jak víte, k tomu můj blog neslouží. 

Píši jen svůj názor na víc než aktuální téma, které se týká nás všech...

... a zároveň se konečně postupně dostávám k tomu, o co mi vlastně jde, 

co mě spontánně v noci napadlo...

Každý den sem na blog dám jeden krátký příspěvek. 

PRO POTĚCHU, POVZBUZENÍ, PRO LEPŠÍ NÁLADU. 

Příspěvek s přesahem. Příspěvek, který bude trošku jiný než běžně, ale každopádně splní předpoklad z předposlední věty.

Každý den, dokud nebude líp...

Nejlepší recept na krizi a špatnou náladu je dobrá nálada, pozitivní myšlení, 

úsměv či rovnou smích. 

Když někdo podá pomyslně ruku, stiskne a člověk tak nějak cítí, že na to není sám, 

že bude zase dobře.

Dnes tedy začínáme. Tři, dva, jedna, teď!

Při opětovném poslechu této písně mě napadá mnohé. 

Převažuje jedno jediné slovo, které převyšuje všechny ostatní a které vystihuje mnohé. 

Tím slovem je POKORA...

Poklidné dny, těším se zítra

Katka ♥

PS: Postupem času a vlivem okolností jsem musela krapet své předsevzetí zjemnit.