sobota 11. dubna 2015

Andílci...

Kromě našich dvou dětí, máme doma ještě tři ANDÍLKY.
 
První... je takový náš ANDĚL STRÁŽNÝ. Kouzelný.
Není třeba ho nikde, nikomu ukazovat. Je prostě náš.
Je stále s námi, dohlíží na nás, má své pevné místo na poličce u rodinných fotografií.
Máme ho moc rádi
 
Druhá... je ANDĚLKA JŮLINKA, která byla vyrobena přímo,
speciálně, s láskou pro nás.
Takové věci jsou nejkrásnější. Mají své speciální kouzlo, náboj.
Krásná ruční práce. Moc si jí cením.
Martí, děkuji! 
Přes zimu je s námi doma. Přes léto nám zdobí terasu.
Dnes nastal zase ten den, kdy jsme ji slavnostně na terásku přestěhovali.


* * *


 
Třetí... je ANDĚLKA, která se tady čas od času na fotkách ukazuje,
jako třeba i v minulém příspěvku. Koupili jsme ji před rokem, s dětmi. Pamatuji si to jako dnes.
Byl krásný jarní den. Šli jsme na procházku, na chvíli se zastavili v Zahradním centru, prohlédnout si kytičky... a najednou mě někdo slabě volá:
"Kačí, já jsem tady, nepřehlédni mě!"
Nohy se mi rozešly směrem, odkud šel hlas. A pak jsem ji uviděla... 
... o chvíli později jsem si ji už nesla domů.
Přišli jsme domů, manžel zrovna domalovával obývací pokoj - jarní zelenou barvou,
takovou, po které jsem vždy snila.
Posadila jsem Andělku na stůl, zapálila na ní svíčku. Tím dostala ještě jiný rozměr. Krásně ozářená andělská tvářička...
Manžel si nevšímal, co se v místnosti děje, byl zaujat prací. 
Když o chvíli později domaloval, šel se do koupelny umýt a prošel kolem jídelního stolu. Náhle se zastavil, protože mu došlo, že periferně zahlédl něco nového...
Pozpátku se vrátil, koukl nevěřícně na stůl, jestli se mu to nezdálo.
Nezdálo. Byla tam.
Nezískala si ho sice tak jako mě (což stejně asi není ani možné), ale líbila se mu.
A od té doby je s námi.

 
Hezký večer

Katka 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat