středa 22. ledna 2020

Zpátky v čase... adventní Třebíč

Čím méně v adventu stíhám a čím víc jsem akční, tím více se snažím v lednu odpočívat. 
Tělo si o pauzu samo říká. Je moudré. A já jsem již pokorná a rozumná a chovám se podle toho.
Odpočívám a současně doháním milé resty. Jako právě teď.


Dnešním příspěvkem se vrátím právě do adventního času a obrázky vás zavedu do předvánoční Třebíče, 
která skýtá nemalá tajemství.
V Třebíči jsme se opět sešly s Hankou na půli cesty od našich domovů.
Den to byl opět výtečný s mnohými překvapeními.


Nejdříve jsme vyšly na "Větrnou hůrku". Ke kostelíčku nad městem, 
kde sice hodně a studeně foukalo, ale byly jsme doslova v nebi. 
Den jako obrázek.
Jak na pohled, tak uvnitř.
Dnes mám pro vás jeden příběh právě z tohoto dne...


Když jsme v Třebíči, tak si nikdy nenecháme ujít Kostel sv. Martina, Staré židovské město s jeho malebnými uličkami, Židovský hřbitov. 
Třešinkou na dortu, kam naše kroky vedou tak nějak automaticky a samy, 
je Bazilika sv. Prokopa - románsko-gotický křesťanský kostel, jehož historie sahá až do roku 1101. 
Vedle Katedrály sv. Víta v Praze je pro mě tato bazilika to nejvíc. 
Jednoznačně srdcová záležitost.
Vždy když do prostoru vstoupím, jako bych vstoupila do jiného světa. 
Zmocní se mě klid a mír, pocit, že je vše tak, jak má být. 
Pocit něčeho dobře známého. Jako bych byla „doma“.
Na chvíli vždy oněmím krásou a úžasem, pokorou a vděčností.
Prostor je to starodávný, světlý, až neskutečně čistý. 
Vládne mu přírodní kámen a nádherné řemeslné práce sochařů, řezbářů, malířů... Mistrů, nad jejichž umem zůstává rozum stát, dech se až tají. Jak s tak s málem dokázali udělat tak moc?


Bazilika je během dne uzavřena. Co hodinu tam probíhají komentované prohlídky, na kterých jsem ale již nejednou byla. 
Vím, že volně otevřená veřejnosti bývá v pátek dvě hodiny před bohoslužbou. Této možnosti jsem už také v minulosti využila
Ale co dnes? Je úterý. A já i Hanka jsme měly velkou touhu v prostoru chvíli pobýt.
A tak jsem to šla jednoduše zkusit. 
Překážky jsou od toho, aby se překonávaly a přestávaly být překážkami.
Z venkovního chladu jsme vstoupily do příjemného tepla informačního centra, které je hned u baziliky. 
Pozdravila jsem a s úsměvem a jistým záměrem jsem šla k pultíku, za kterým stál taktéž se usmívající mladý muž.


„Dobrý den,“ pozdravila jsem vesele ještě jednou.
„My bychom na Vás měly takové jedno neobvyklé přání. Nejsme s kamarádkou z Třebíče, ale dnes jsme se sem na půl cesty od našich domovů v době adventu sjely. Obě milujeme Baziliku sv. Prokopa, ten jedinečný, překrásný prostor. Vím, že je teď zavřená, že každou hodinu probíhají komentované prohlídky, na kterých jsme již i byly. Ten prostor je pro nás výjimečný. Nebylo by možné, že byste nás tam na chvíli, aspoň na deset minut pustil? Jen bychom se posadily a byly...“
Nadechla jsem se k tomu, že budu dál zdůvodňovat, proč bychom tam chtěly 
a měly být puštěny, jak je to pro nás důležité...
Pán, hledíc a usmívajíc se na mě, začal souhlasně kývat hlavou a povídá: „To by šlo!“ 
Otočil se a šel si pro bundu a klíče od baziliky.


Po cestě přes nádvoří k postranním dveřím baziliky jsem jen byla jak omráčená, v němém úžasu.
Pán nám odemkl, přes damaškové závěsy jsme vstoupili do baziliky.
„Za deset minut si vás zase vyzvednu,“ řekl vesele.
Otočil se, zamknul za sebou dveře a odešel.


Nevěřícně jsme s Hankou na sebe koukaly s vědomím toho, jak jednoduché někdy mohou být věci, které se nám zdají téměř nemožné a že zázraky se mohou dít kdykoli... stačí jen věřit a vyjít jim jen krapet vstříc...
Objaly jsme se. Po tvářích se nám koulely slzy překvapení, dojetí a vděčnosti.
Prošly jsme mezi lavicemi do středové uličky. Chvíli se rozhlížely, kochaly prostorem kolem dokola. S vědomím toho, jaké velké štěstí máme. Ne jen pobýt v prostoru, což už samo o sobě bylo úžasné, splnění našeho snu. 
Dostaly jsme i velký dar k tomu, který by nás ani nenapadl. Baziliku jsme měly samy pro sebe. 
S vědomím toho, že dveře jsou zamčeny, tudíž nikdo jiný se sem nemůže dostat. Zcela jedinečný pocit.
Spořádaně jsme se posadily do „mé“ lavice – třetí lavice zepředu zprava a v tichosti a jedinečnosti okamžiku byly.


Zavřela jsem oči a splynula s prostorem.. Ačkoli nebylo vyřčeno jediné slovo, mnohé jsem se dozvěděla... Slzy mi co chvíli stékaly po tvářích
Po domluvené době se ozvaly klíče v zámku dveří.


V té chvíli jsem si uvědomila větu, kterou jsem nedávno psala: 
Nikdy nezapomínejte na sílu a kouzlo úsměvu. Úsměvu, který otevírá nejedny dveře,
 nejedno srdce, nejednu duši, nehledě na věku, času, prostoru...


Možnost toto zažít bylo pro mě svým způsobem tím nejkrásnějším vánočním dárkem...|
Vždyť pořád říkám, že zázraky se dějí... obyčejné i ty neobyčejné.


 Můj blog se vyznačuje i tím, že je zde velká absence obrázků lidí a vlastně i mě .o)
Dnes udělám výjimku :o)))
Spontánní momentky, i ty s prstem v objektivu, jsou nejlepší!




Krásný leden plný úsměvů
Katka

12 komentářů:

  1. V Třebíči jsme byli před rokem v listopadu, takže si umím představit, kterými místy jste chodily. Jen tu kapličku nad městem jsme nestihli... A v IC jsou milí - když jsme tam byli my, tak s námi šel průvodce, i když mají prohlídky, až když se sejde 5 účastníků, a my byli s manželem sami dva. Taky jsme si to užili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, my také vždy objevíme něco nového. I v tom je to kouzlo.
      Krásné dny
      K.

      Vymazat
  2. Tak tohle je zase nejlepší povánoční dárek pro mě. Já totiž tento příspěvek taky nestihla, takže jsem šťastná, že o našem pohádkovém dní píšeš do světa ty.
    Jsou totiž dny které nezapomeneš,
    jsou okamžiky které se vryjj a lidé co člověku přijdou do života za odměnu.
    Tak všechno tohle díky tobě mám i já a
    i proto už zůstane Třebíč pro mě navždycky spojená s tebou a zázraky co se dějí v pravý okamžik...
    Ze ❤️ díky, že jsi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však já vím .o) Bylo skvěle. A u jednoho zázraku to neskončilo, však my víme .o)
      Těším se moc na příště.
      Děkuji.
      K.

      Vymazat
  3. Krásný výlet jste si holky udělaly. V Třebíči jsme byli s manželem před 3 lety v létě (Už? ten čas tak letí!) a moc se nám tam líbilo. A mají tam výbornou limonádu :D
    Děkuji za další návštěvu Třebíče na fotkách, mám ráda vánočně nasvícená města. Měj se krásně. K.

    OdpovědětVymazat
  4. Katko, do Třebíče pojedu kdykoli znovu a ráda! Opravdu věřím, že jste si udělaly krásný den. Tu chvíli v basilice vám v dobrém závidím, sama jsem byla na pár podobných místech párkrát sama a ten pocit se nedá popsat.
    Přeji hodně hezký zážitků i letos!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, krásné zážitky přeji ze srdce i já tobě. I takové, z kterých běhá v pozitivním slova smyslu husí kůže po celém těle...
      K.

      Vymazat
  5. Tvůj blog mám ráda, takže opět Tvůj příspěvek zabrnkal na moji duši. Co víc napsat.
    Měly jste s Hankou krásný den a sluší vám to.
    Hezké dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haní, děkuji, jsem ráda, že jsem tě potěšila.
      Prima dny!
      K.

      Vymazat
  6. Jsem moc ráda, že se Vám u nás v Třebíči líbilo. Je tu toho hodně k vidění...
    Mějte hezké dny
    Janka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janí, líbilo a moc. Viděly jsme mnohé, zažily jsme mnohé, ale ještě víc tam toho na nás čeká. Vracet se rozhodně budeme znovu a znovu...
      Krásné dny i Vám
      K.

      Vymazat