Setkání na půli cesty...

Jsou setkání, která se díky různým okolnostem nedaří kratší či delší dobu uskutečnit. Nemá ale cenu smutnit, nějaký důvod to také má. A jsou setkání, která se domluví hned, tak nějak jednoduše sami, že člověk jen žasne. A najednou sedí ve vlaku a jede nadšeně vstříc novému setkání. 

A tak to bylo právě s Hankou ze Šťastných dnů...

Znáte to sami. Jsou osoby, že ačkoli netušíte proč, jsou vám prostě blízké, sympatické, svým způsobem nějak známé... Cítíte to, vnímáte to. A nemusí to být, jak jsem zjistila, jen "napřímo". Může to být i skrze písmenka ve formě příspěvků, komentářů na blogu, skrze maily a fotografie. 

A pak se jednoho dne naživo setkáte - protože to tak prostě má být - a ten pocit se ještě mnohonásobně umocní. Mně osobně stačil první pohled do očí a na rozzářenou tvář Hanky a věděla jsem, že jsem "doma". Cítila jsem, že se naše duše již odpradávna znají a teď se opět setkaly... a to setkání bylo velmi silné a překrásné.

Strávily jsme spolu celý den, nezapomenutelný den. Na půli cesty od našich domovů. Ve městě zcela nenáhodně dýchajícím a vonícím historií, krásou i smutkem, věčností, nekonečností... v Třebíči. 

Celý den jsme povídaly a povídaly, smály se, brečely, doháněly dobu "před tím", jednoduše byly... 

Je to nádhera cítit takové souznění. Vím to, je to dar znovu potkat spřízněnou duši.

Haní, díky ti za setkání, za to, že jsi, za to jaká jsi.

 Nezapomeň nikdy, že jsi BÁJEČNÁ a že - řečeno slovy pubescentů - "To dáš!" 

Však ty to sama moc dobře víš... 

A víš, co nemáš být?! :o))) Přesně tak...

Navštívily jsme samozřejmě i baziliku sv. Prokopa, která mě i napodruhé uchvátila...

"Když člověk věří na zázraky, 

ony se pak dějí."

"Chcete být šťastni - tak buďte. 

Vesmíru nejde o nic jiného."

"Nehledejte slova pro to, co nechcete. Najděte formulaci toho co chcete, aby se dělo, stalo. Až budete opravdu připravení, přijde ta správná doba, vyšlete přání s vírou, vděčností, láskou a pokorou nahoru, do Vesmíru. Pokud to tak opravdu bude, nemůže se stát, aby zůstalo nevyslyšeno." 

Prošly jsme se i starým židovským městem, kde na nás na zemi čekalo nečekané překvapení, které mile potěšilo...

A výhled z věže kostela sv. Martina byl odzbrojující. 

Blízko nebi, hlavou v oblacích, se světem na dlani, radostí v srdci.

Krásné dny vám všem a vězte, že nemá cenu hezké věci odkládat na potom. 

Prostě je udělejte...

Katka ♥