Telč - zase trochu jinak I.

Kdo z nás by neznal město Telč?! 

Jeho historické centrum je stejně jako Český Krumlov, Praha, Lednicko-valtický areál, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Kutná Hora, Kroměříž či Židovská čtvrť s bazilikou sv. Prokopa zapsáno na seznamu UNESCO. 

Hotový poklad.

Když jsme jeli z výletu z bledulek, tak nám to nedalo a na chvíli jsme se zastavili do zmíněné Telče, která od Staré Říše byla co by kamenem dohodil.

Tentokráte nám bylo dopřáno, vidět a zažít ji zase zcela jinak, než jsme běžně zvyklí.

Následující dvě fotografie jsou, dá se říci, klasikou.

Náměstí a...

... pohled na zámek z lávky, která vede přes rybník.

Dnes se ale v vámi dál vydám jinou cestou, než je běžné 

a ukáži vám Telč z jiného úhlu pohledu, mým pohledem.

Když jsme z lávky odcházeli, tak jsme se nedali uličkou U Masných krámů zpět přímo na náměstí, ale vydali jsme se postranní uličkou pojmenovanou Seminářská, 

která vede na náměstí Jana Kypty.

Ulička byla prostorná, neskutečně světlá. Sluníčko svítilo do oken opravených domů a jeho světelný odraz se zrcadlil na fasádu protilehlých domů. Ulička byla uklizená a zcela prosta lidí.

To v Telči neznáme.

Připadali jsme si jako v pražských uličkách či starém židovském městě v Třebíči.

Bylo to povznášející.

Krásná zákoutí, nádherné lampy...

Ulička nás dovedla ke kostelu sv. Jakuba Většího.

Jeho bílá fasáda za nádherného jarního dne, kdy se modrá obloha přímo předváděla, zcela zářila.

Když jsme sešli kousek pod kostel, vraty jsme nakoukli do zámeckého parku...

ten jsme si ale nechali tentokráte ujít a pokračovali dále....

U kostela následovala kratičká zastávka. 

Tak zvaná kavárensko-cukrárnová pauza. 

Tyto pauzy jsou vedle bonbónových, čokoládových či palačinkových mými oblíbenými :o) 

Nuž, to ale až příště.

Krásné dny

Katka