Malý pařezitý rybník

Malý pařezitý rybník je rybníčkem, kde se zastavíme, kdykoli máme příležitost. 

Odráží vlastně ráz celé Vysočiny.

Krásná, čistá, "divoká" příroda, plná barev a života. 

Rybník a celé jeho okolí je krásné během celého roku, rybník má krásně čistou vodu.

Celou krajinou vůkol je prostoupen klid a mír, pohoda.

Je vzdálen 1 km od Řídelova, ca 2-3 km od hradu Roštejna a asi 8 km od Telče.

Kousek od naší chalupy a asi 30 km od Jihlavy. 

V každé roční době je zde krásně. 

V tuto jsme zde ještě nebyli, a byla jsem neskutečně vděčná, že jsme na výlet vyrazili a mohli to zažít.

Slunce, mráz, hra světla a stínů, prolínání zimních barev s živou zelenou.

Na každém kroku bylo na co koukat, na každém kroku bylo co vnímat.

Bylo tam božsky!

V životě jsem měla (a stále mám) na mnohé věci štěstí. 

Když jsem v devatenácti letech hledala brigádu na prázdniny, měla jsem naprosto jasno. Chtěla jsem provádět na hradě Roštejně. Napsala jsem žádost a protože jsem to myslela opravdově, vyšlo to napoprvé. O letních prázdninách jsem byla již hradní paní a dalších šest let zrovna tak. 

Zážitky a situace, které jsem tam zažívala, lidi, které jsem tam potkávala - vše bylo prostě a jednoduše překrásné, nevšední, nabíjející a tudíž nezapomenutelné.

Vzpomínky na dobu na hradě jsou velmi živé, zářivé, hřející u srdce. Jako by to bylo včera.

Mají v sobě dávku krásy, tajemna, fantazie, vděčnosti a pokory i přátelství... Kasteláni - manželé Vaníčkovi - byli fantastičtí. Vzpomínky jsou plné vůně jasmínu co kvetl na nádvoří, zvuků, hudby - jazzu, vídeňské kávy. Plné tajemna, nočních procházek, svítících světlušek a osvíceného nebe plného zááářivých hvězd. Plné dlouhého povídání za teplých nocí, lidské sounáležitosti, radosti a smíchu.

Protkané příběhy z historie hradu a hradními strašidly. V rámci nočních prohlídek jsem se proměňovala v Bílou paní, jeptišku, čertíka či tanečnici... 

Jen při krátké vzpomínce srdce plesá...

Ale zpátky k tématu... i když to spolu krapet souvisí.

Jednou se paní kastelánky jeden z návštěvníků ptal, proč se pařezitý rybník jmenuje pařezitý.

Tenkrát mu odpověděla, že na místě, kde je teď rybník, býval les. Ten byl vykácen, ale pod hladinou jsou pařezy dodnes. 

Opravdu?!

Nikdy na toto téma nepřišla řeč a tak jsem nevěděla, zda je tomu opravdu tak.

Když mi manžel tedy řekl o tom, že je rybník vypuštěný, jestli se tam nezajedeme podívat, byla jsem jednoznačně pro. Aspoň dostanu odpověď na starou otázku.

Ačkoli jsem tomu popravdě moc nevěřila, pařezy v rybníce opravdu jsou.

A já u toho rybníka, u obnažených pařezů zase pocítila velkou vděčnost za to, co jsem prožila a prožívám... za to, jaký dar máme - žít, cítit, milovat, vnímat, být spolu... obklopeni neskutečně moudrou a přenádhernou přírodou...

 

Krásnou neděli

Katka