Radostné dovolení si dovolené

V úterý jsem si vzala dovolenou.

Dovolenou dopředu plánovanou, na kterou jsem se moc těšila... obě jsme se moc těšily.

Jeden volný den, výlet do Brna a setkání se spřízněnou duší - 

Hankou ze Šťastných dnů.

Jeden celý volný den naplněný setkáním a tím, co člověk chtěl.

Člověk nikam nespěchal, nic nemusel... jen byl.

Počasí objednáno, vyšlo na jedničku. Stejně jako celý den.

Den jsme začaly neplánovaně, s velmi silným prožitkem. Procházely jsme okolo Loretánské kaple, která byla výjimečně, jako na objednávku nás dvou, otevřena.

 Nově zrestaurovaný prostor byl přenádherný.

Kaple byla propojena i s Kostelem svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty...

Děkujeme za možnost to vidět a vnímat... za tu "náhodu"...

Hned ráno, po návštěvě kaple a kostela, jsme zašly na úžasnou snídani do bezva knihovní kavárny - kavárny Mahen. 

Knihy, to je naše, volba byla tedy jasná.

Vřele doporučuji.

Kromě povídání, smání a zase povídání jsme si vyšláply i na hrad Špilberk.

Kousíček od centra a přitom tam byl naprostý klid, ticho a pohoda. Téměř bez lidí.

Chvílemi jsem si připadala jak na kolonádě v lázeňském městě...

Zrovna, když jsme byly u altánku, začalo jemně kapat. 

Ačkoli ten den nemělo vůbec pršet. 

Díky tomu jsme si na chvíli sedly na zelenou lavičku v altánku. 

Zpomalily, probraly kdeco a kochaly se výhledem na Brno. 

Pravda, proběhla i čokoládová pauza, ale situace a okolnosti si o to samy řekly.

Pro toho, kdo se chce dívat a vidět, 

tak může být co chvíli upoután něčím krásným, něčím, co ho chytne za srdce.

Dveře seskládané do hvězdy svítily z dálky. 

Že jsme zašly až k nim bylo samozřejmostí.

Kousek nad Zelným trhem, když člověk vystoupá pár schodů, 

tak se ocitne o pár století zpátky.

Doslova.

Po schodech vystoupáte na Petrov - ke Katedrále svatého Petra a Pavla.

Ačkoli jsem dva roky v Brně kdysi studovala, sem mě kroky nikdy nezavedly. 

Do místa, do stavby, do katedrály jsem se okamžitě zamilovala.

První myšlenky a asociace vedly ke Katedrále svatého Víta v Praze 

a k Bazilice svatého Prokopa v Třebíči. 

Stavby, které si jsou velmi, velmi podobné.

Klenoty, umělecké skvosty.

Božínku, jak jsem zde ještě nemohla být?!

Doba, člověk musí někdy prostě dozrát...

Přenádherné.

Zvenku i zevnitř.

Navštívily jsme i Starou radnici s brněnským drakem. 

Přemlouvala jsem ho, aby šel za mnou dolů, ale visel dál u stropu.

Na čelní fasádě radnice se jedna ze špiček věžiček ohýbá. 

Nevím, jestli to bylo tím, že na ní seděl holub, který je i na fotce zvěčněn. 

Či to bylo červeným burčákem, který jsme si koupily na Zelném trhu a koštovaly... 

Či v tom byly čáry a kouzla toho dne.

Haní, děkuji za překrásný den od začátku do konce.

Bylo skvěle.

Díky za naše přátelství, naladění, souznění... a mnohem víc.

Však víš jak to máme...

Pokud již nějakou - kratší či delší - dobu plánujete něco navštívit či někoho navštívit, 

tak již neplánujte.

Prostě to udělejte! Rozzáří to jak vás, tak tu osobu či místo. 

A pokud pospojujete dokonce vše dohromady, je to nádhera.

"Bůh se nejvíc zasměje, když člověk plánuje."

Krásný den všem 

Katka