Prodloužení si léta...

Krásné, stále teplé počasí jasně ukazuje, že se léto ještě nechce vzdát.

Naopak. Zapršelo a příroda viditelně obživla, vzpamatovala se.

Vše se zase zelená a září.

A já jsem na tom stejně.

S tím zezelenáním to nemáme společné, to dá rozum, ale tím zářením rozhodně ano :o)

Léta se mi také ještě nechce vzdávat.

A prodlužuji si ho, co to jde...

Společnost mi dělá symbol léta - meloun.

Již roky si ho vždycky vypeckujeme, nakrájíme na kostičky a pojídáme. 

Ve velkém množství.

Před mnohými lety jsem ho takto jedla na návštěvě u známých a oni tyto kostičky zalili navíc rumem.

Bylo to dobré, ale já jsem si udělala variantu, která mně chutná ještě o stupeň víc. 

Vychlazené kostičky melounu zaleju griotkou (množství griotky dle libosti :o)). 

Promíchám a zobu tak dlouho, dokud nemám mističku prázdnou.

To, co vidíte na fotce, NENÍ samozřejmě meloun zalitý griotkou :o) 

Tak moc mi libo není :o)

Dnes přišla na řadu - když máme ještě to léto, to dá rozum - sangrie.

Další báječná kombinace.

Proč si neudělat radost a chvíli pauzu, když se to jednoduše nabízí??!

Užívejte si stále ještě letních překrásných dnů - dle libosti

Katka

Radostné dovolení si dovolené

V úterý jsem si vzala dovolenou.

Dovolenou dopředu plánovanou, na kterou jsem se moc těšila... obě jsme se moc těšily.

Jeden volný den, výlet do Brna a setkání se spřízněnou duší - 

Hankou ze Šťastných dnů.

Jeden celý volný den naplněný setkáním a tím, co člověk chtěl.

Člověk nikam nespěchal, nic nemusel... jen byl.

Počasí objednáno, vyšlo na jedničku. Stejně jako celý den.

Den jsme začaly neplánovaně, s velmi silným prožitkem. Procházely jsme okolo Loretánské kaple, která byla výjimečně, jako na objednávku nás dvou, otevřena.

 Nově zrestaurovaný prostor byl přenádherný.

Kaple byla propojena i s Kostelem svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty...

Děkujeme za možnost to vidět a vnímat... za tu "náhodu"...

Hned ráno, po návštěvě kaple a kostela, jsme zašly na úžasnou snídani do bezva knihovní kavárny - kavárny Mahen. 

Knihy, to je naše, volba byla tedy jasná.

Vřele doporučuji.

Kromě povídání, smání a zase povídání jsme si vyšláply i na hrad Špilberk.

Kousíček od centra a přitom tam byl naprostý klid, ticho a pohoda. Téměř bez lidí.

Chvílemi jsem si připadala jak na kolonádě v lázeňském městě...

Zrovna, když jsme byly u altánku, začalo jemně kapat. 

Ačkoli ten den nemělo vůbec pršet. 

Díky tomu jsme si na chvíli sedly na zelenou lavičku v altánku. 

Zpomalily, probraly kdeco a kochaly se výhledem na Brno. 

Pravda, proběhla i čokoládová pauza, ale situace a okolnosti si o to samy řekly.

Pro toho, kdo se chce dívat a vidět, 

tak může být co chvíli upoután něčím krásným, něčím, co ho chytne za srdce.

Dveře seskládané do hvězdy svítily z dálky. 

Že jsme zašly až k nim bylo samozřejmostí.

Kousek nad Zelným trhem, když člověk vystoupá pár schodů, 

tak se ocitne o pár století zpátky.

Doslova.

Po schodech vystoupáte na Petrov - ke Katedrále svatého Petra a Pavla.

Ačkoli jsem dva roky v Brně kdysi studovala, sem mě kroky nikdy nezavedly. 

Do místa, do stavby, do katedrály jsem se okamžitě zamilovala.

První myšlenky a asociace vedly ke Katedrále svatého Víta v Praze 

a k Bazilice svatého Prokopa v Třebíči. 

Stavby, které si jsou velmi, velmi podobné.

Klenoty, umělecké skvosty.

Božínku, jak jsem zde ještě nemohla být?!

Doba, člověk musí někdy prostě dozrát...

Přenádherné.

Zvenku i zevnitř.

Navštívily jsme i Starou radnici s brněnským drakem. 

Přemlouvala jsem ho, aby šel za mnou dolů, ale visel dál u stropu.

Na čelní fasádě radnice se jedna ze špiček věžiček ohýbá. 

Nevím, jestli to bylo tím, že na ní seděl holub, který je i na fotce zvěčněn. 

Či to bylo červeným burčákem, který jsme si koupily na Zelném trhu a koštovaly... 

Či v tom byly čáry a kouzla toho dne.

Haní, děkuji za překrásný den od začátku do konce.

Bylo skvěle.

Díky za naše přátelství, naladění, souznění... a mnohem víc.

Však víš jak to máme...

Pokud již nějakou - kratší či delší - dobu plánujete něco navštívit či někoho navštívit, 

tak již neplánujte.

Prostě to udělejte! Rozzáří to jak vás, tak tu osobu či místo. 

A pokud pospojujete dokonce vše dohromady, je to nádhera.

"Bůh se nejvíc zasměje, když člověk plánuje."

Krásný den všem 

Katka

Zamyšlený...

"V očích máme napsáno to,

co by srdce řeklo,

kdyby mělo ústa."

Amiresah

"To, co chceme druhé učit,

to musíme žít."

Gándhí

"Než promluvíš, zvaž,

jestli tvá řeč bude lepší nežli ticho."

Swami Kripalvanandji

"Do očí ostře mi svítilo slunce,

takže jsem skoro nemohl psát.

Záři té začal jsem nadávat prudce,

vtom slepcovu hůl jsem uslyšel ťukat."

Earl Musselman

 

"Mnoho lidí vidí svět takový, jaký je, a ptají se proč?

Já sním o světě, který tady ještě nikdy nebyl

a ptám se proč ne?"

Robert Kennedy

"Když se zavřou jedny dveře za štěstím, další se otevřou.

Jenže my tak dlouho hledíváme na zavřené dveře, že si nevšimneme těch, které se před námi otevřely."

Helen Kellerová

"Lidé ochotně počítají svá trápení,

ale radosti nezapočítávají. 

Kdyby je počítali, viděli by,

že v každém osudu je dostatek šťastných chvil."

Fjodor Dostojevskij

 

S láskou

Katka

I nedorozumění posouvá člověka dál...

Dnes se jeden rozhovor s jednou osobou nečekaně a zničehonic pokazil. 

Na povrch vyplulo plno věcí, které se do té doby jen jemně rýsovaly.

Dotyčná osoba řekla mnohé. Řekla i mnohem,víc než chtěla a mnohem víc než si myslela, že řekla... 

A popravdě i více než by jí bylo milé, aby druhý věděl... 

Čas od času musí dojít k prozření a je to ku prospěchu věci. Známe to všichni.

Člověk se vrátí zpátky na zem. Dílky puzzle do sebe zaklapnou. 

Člověk ví na čem je a zařídí se podle toho.

Pokud mají dva lidé zásadně rozdílné názory, jiný pohled na věc, nemá cenu se dál bavit.

Vše bylo již řečeno a další konverzace by brala jen zbytečně energii.

A dávat energii tam, kde si to druhý "nezaslouží", nemá cenu.

(Pozn.: nehovořím zde o partnerství či opravdovém přátelství - 

tam se má člověk pokoušet hledat schůdnou cestu.)

Každý strůjcem svého štěstí.

Pak se ale člověk nemůže divit, že se mu děje, co se mu děje...

Zákon karmy je jednoduchý.

Během dne se mi pak dostalo ale plno krásných drobných "pohlazení" v podobě 

nečekaně milých zpráv, telefonátu, setkání...

... a  jako třešnička na dortu... ačkoli nové CD Tomáše Kluse, na které jsem se velmi těšila, se mělo prodávat až v pátek 7., tak dnes se na mě již smálo z výlohy obchodu... dnes byl ten pravý den pro rozzáření dne a udělání radosti.

Já ty souvislosti prostě miluju!

Díky za to, díky za nádherná znamení, která se mi ukazují...

Nemusím snad ani dodávat, že CD šlo logicky se mnou domů.

"V našich životech se vydáváme různými cestami. 

Některé jsou oklikou, některé jsou slepé.

Ale i to je život. Zkušenost, která nás posiluje a posouvá dál.

Vydejte se tím směrem, který za to opravdu stojí.

Dávejte energii tam, kde je chtěná a potřebná."

Krásné dny

Katka

Kočičí

Konec léta byl u nás i ve znamení velkého úklidu.

Když se provětrá byt - vně i uvnitř skříní - umyjí se okna, jako by člověk smyl i vnitřní balast, tíhu a duševní harampádí.

Feng shui, ke které mám velmi blízko, pro to má krásné slovo - veteš.

Krásný očistný pocit zbavit se jak fyzické tak duševní veteše.

Bylo znovu objeveno plno krásných věcí a některé z nich jsem se rozhodla, 

že již nebudou zahálet ve skříni.

Kočičí rohožku jsme si koupili před třemi lety v Mikulově. Volala na nás, že chce s námi domů. 

Ve stejném obchůdku jako jsem si nenáhodně loni koupila i svůj "Mikulovský kávový hrneček",

který mi dělá společnost při mých kávových pauzách.

Kočičáci nás s úsměvem vítají, když přicházíme domů. 

S úsměvem na nás hledí, když odcházíme pryč a přejí nám hezký den.

Když se ztišíme, jako bych slyšela i vrnění :o)

Prskat umí taky, ale na nás nemají důvod.

  

Ačkoli na terase stále odolávám vřesům a podzimkám, před vchodem již chryzantémka 

vesele a zářivě zdobí.

A proč ne?! Alespoň bude přechod z léta do podzimu pozvolný.

Krásný začátek školního roku všem školákům, rodičům a učitelům!

Katka

Liapades - Korfu IV.

Liapades je malá vesnička něco přes kilometr vzdálená od pobřeží, od místa, 

kde jsme měli dočasný dovolenkový domov. 

Mohli jsme si vybrat ze dvou cest, jak se do vesničky dostat. Jedna vedla po silnici, kde co chvíli projíždělo nějaké to auto, motorka či mikrobus. Slunce do člověka pralo a asfalt ohříval i zespoda...

... a nebo projít přes kopec olivovými háji, stezkou, kde vám dělají společnost dovádějící cikády a stín tisíců olivovníků.

Jakou cestu jsme si vybrali, je nad míru jasné.

Olivové háje nám byly odměnou. Svou nádherou a zpěvností současně, stín olivovníků byl v parném dni balzámem.

Je to něco zcela jiného než jsme od nás zvyklí a přesto je to tak povědomé a krásné.

Vesnička byla malá, skromná, tichá. Plná uzoulinkých,  naklizených uliček, ve kterých by se člověk i ztratil. Jednou jsme dokonce stopovali i kočku, která nás "vodila" uličkami.

Vždy jsme ale našli cestu zpět.

Byla místa, která byla překrásná, udržovaná, opečovávaná...

... byly i domečky, které byly velmi zubožené, chátrající, vybydlené až mi z nich bylo smutno...

Ty jsem si ale až na jednu výjimku nefotila.

Vesnička žije svým tradičním řeckým životem. 

U domečků ve stínu vysedávají stařenky v černých zástěrách, punčochách 

a s šátky na hlavách. 

A to i v těch parnech.

Povídají si. Žijí.

Na každý pozdrav "Kaliméra" vždy se zájmem odpoví.

Na zápraží taveren či u malých obchůdků vždy vysedávali vesničané a se zájmem pozorují, 

kdo že to přichází.

Kostel na náměstí otevřeli zrovna ve chvíli, kdy jsme tam dorazili.

Velmi světlé čisté místo.

Chvíli jsme rozjímali.

A pak nakoupit vodu na cestu a tou samou cestou zpět.

Při těch pohledech do dálek, kopců, bujných olivovníků a cypřišů se duše tetelila. 

A i teď, když se na fotografie podívám, cítím a vnímám to čisté bytí, 

bytí v kráse, klidu a míru.

Ne náhodou je Korfu nazýváno "zeleným ostrovem".

Bylo to doslova božské.

Užijte si nádherně zítřejší poslední srpnový den.

Pak máme ještě dva dny bonusové prázdninové než opět začne škola.

Takže můžeme my i naše děti ještě tři dny vesele vlčet. :o)

Katka