V korunách stromů...

Jsem člověk, který odjakživa a velmi často obrací své zraky k nebi.

K nebi i výše.

Ať už za nocí, kdy je obloha poseta nespočtem zářivých hvězd.

A nebo za dnů, kdy se kochám plujícími a tančícími mraky na obloze, 

které vytvářejí překrásné obrazy, s kterými si navíc pohrává i člověčí fantazie a představivost.

Někdy sklouznu pohledem z těchto výšin i krapet níže - 

do korun stromů.

Božínku, tam je také božsky.

Těmito fotkami se vracím o pár dnů nazpět, kdy listy ještě vévodily stromům.

Dnes je to již minulostí, ale i "jenom" fotografie mě stále a dále nabíjejí.

Stejně tak jako hra světla a stínu, hra kontrastů.

Energie stromů a přírody za onoho překrásného dne byla nádherná.

Nohama se člověk brouzdal v šustícím listí a stačilo otočit hlavu vzhůru

a ocitli jste se ve zcela jiném světě.

Co na tom, že se mi z toho dlouhého hledění vzhůru co chvíli zamotala hlava. 

Chvíli jsem se zotavila a šup, zraky zase korun stromů.

Mé oblíbené osiky zase zpívaly a mávaly...

A aby nastala rovnováha mezi nebem a zemí, 

tak kus nebe - slunce - sklouzlo zase na oplátku k nám dolů 

a roztančilo se po hladině rybníka...

Krásné dny

Katka