Jsem člověk, který odjakživa a velmi často obrací své zraky k nebi.
K nebi i výše.
Ať už za nocí, kdy je obloha poseta nespočtem zářivých hvězd.
A nebo za dnů, kdy se kochám plujícími a tančícími mraky na obloze,
které vytvářejí překrásné obrazy, s kterými si navíc pohrává i člověčí fantazie a představivost.
Někdy sklouznu pohledem z těchto výšin i krapet níže -
do korun stromů.
Božínku, tam je také božsky.
Těmito fotkami se vracím o pár dnů nazpět, kdy listy ještě vévodily stromům.
Dnes je to již minulostí, ale i "jenom" fotografie mě stále a dále nabíjejí.
Stejně tak jako hra světla a stínu, hra kontrastů.
Energie stromů a přírody za onoho překrásného dne byla nádherná.
Nohama se člověk brouzdal v šustícím listí a stačilo otočit hlavu vzhůru
a ocitli jste se ve zcela jiném světě.
Co na tom, že se mi z toho dlouhého hledění vzhůru co chvíli zamotala hlava.
Chvíli jsem se zotavila a šup, zraky zase korun stromů.
Mé oblíbené osiky zase zpívaly a mávaly...
A aby nastala rovnováha mezi nebem a zemí,
tak kus nebe - slunce - sklouzlo zase na oplátku k nám dolů
a roztančilo se po hladině rybníka...
Krásné dny
Katka
Milá Katko,
OdpovědětVymazatzachytila jsi hvězdné nebe na hladině. :-)
Tolik nádhery a zlata jsem dlouho neviděla. Letošní říjen byl skutečně úžasný!
OdpovědětVymazatDěkuji za krásné fotky, Katko!
Měj hezké dny, Helena
Kačenko, to jsou neskutečné obrázky ...
OdpovědětVymazatJedu je už po kolikáté, je to taková krása...díky za ni.
Mocpěkné fotky. Hlavu do korun stromů občas otáčím, vyfotit ten pohled mne nikdy nenapadlo.
OdpovědětVymazat