Za tmy na sv. Martina

Mé dny bývají většinou moc hezké.

Od brzkého rána, přes pracovní dobu, odpoledne i večer doma. 

Přes nespočet drobných i větších pohlazení během celého dne.

Někdy stačí rozhovor, slovo, věta, pohled a srdce poskočí, duše se tetelí a je hýčkána.

Člověk září.

Mám štěstí, vím to a ze srdce za to děkuji.

Do práce chodím za tmy. Dnes bylo navíc mlhavé ráno, 

kdy se hustá mlha válela všude vůkol jako těžká peřina. 

Až šel trochu strach a člověk očekával, zda zdáli neuslyší výt vlky.

Nebojím se ale vlka nic.

V areálu práce chodím denně podél dlouhého kovového zeleně natřeného zábradlí. 

Nejednou mě zláká po něm, jak tak jdu, přejíždět nehty a "hrát". 

Jeho zvonivý zvuk mě vždy rozezní uvnitř.

Když jsou na zábradlí kapičky vody po dešti, či za silné rosy, tak je prsty stírám.

V zimě zase sníh či jinovatku.

Prostě mám to zábradlí ráda! .o)

Dnes jsem se u něj musela nakonec dokonce zastavit.

Nedalo se nic jiného dělat.

Mlha se formovala do jinovatky a to co dokázala vykouzlit s pavučinou bylo

doslova dech beroucí.

Pavučina zářivě zářila a pyšnila se svou krásou.

Zcela oprávněně.

 Druhé obrazové zastavení dnešního dne je opět za tmy, tentokráte večer.

Oslavy sv. Martina proběhly letos v Jihlavě na náměstí bez nás. 

Ale koncert, který následoval poté, jsem si již nenechala ujít.

Má oblíbená skupina The Tap Tap. 

Skvělí lidé, kteří nám ukazují, že ačkoli nemusí člověk dostat od osudu zrovna "šťastné karty",

přesto může být šťastný a spokojený...

Byli nakažlivě veselí, usměvaví, vtipní a hlavně - naprosto si hraní a zpívání užívali.

Texty jejich písní vás rozesmály, roztančily, přinutily přemýšlet, zamýšlet se.

Mám pocit, že jsem se celý koncert jen usmívala. Jak to bylo milé, krásné a jedinečné setkání.

Všem účinkujícím a kapelníkovi Šimonovi Ornestovi patří velký dík. 

Ve zkratce: proběhl první letošní svařák, podruhé jsem okoštovala svatomartinské víno, odstartovala u mě adventní nálada, čas letí - vyřídili jsme synovi občanský průkaz - vstupuje pozvolna mezi nás dospěláky, dorazily balíčky na Vánoce, pár lidí jsem potěšila, pochválila, rozesmála... pár lidí mi zrcadlilo to samé nazpátek.

Když se každé ráno probudíme, máme před sebou zářivých 24 hodin života. 

Každý z nás. Každý den.

Jak s nimi naložíme, závisí jen a jen na nás...

Krásné dny

Katka