Maďarsko - zastavení první - Sopron

Jako každý rok, dovolená byla vybrána na poslední chvíli, zcela spontánně.

To, o čem se dopředu teoreticky uvažovalo, neobstálo. 

To, o čem jsme ani neuvažovali, se stalo skutečností.

Vyrazili jsme kousek na jih, za vodou. 

Za tím, co nejen děti v parném létě uvítají nejvíce.

Dovolená byla jak odpočinková, tak i poznávací. Tak jak to máme nejraději.

Když jsem před dovolenou letmo viděla fotky Maďarska, nijak zvlášť mě neoslovilo.
Takovou moc má fotograf a fotografie.
Trochu mě to i zklamalo, ale...
... jak je mým zvykem neházet flintu do žita, dát lidem, situacím či místům šanci, tak jsem si řekla:
pojedu - uvidím - zažiji. 
A dobře jsem udělala! Maďarsko si mě získalo na plné čáře. 

Lidmi, přírodou, historií. 

Městečka, z kterých dýchá staletá historie jsou plné květin, malebných uliček, krásných zákoutí 

a fajn lidí. Člověk se rázem ocitne v době gotiky, baroka, středověku.

Naší první zastávkou byla Sopron právem přezdívaná 

barokní perla Maďarska.

Je také v Maďarsku druhým nejbohatším městem na památky.

Pojďte se s námi jejími uličkami a náměstíčky projít, stojí za to...

Hned na první fotce příspěvku (výše) je pohled z hlavního náměstí na
Požární věž a Radnici po pravé straně.
Před tou stojí socha Dr. Sopronyi-Thurner Mihályho, připomínajícího našeho Pana Taua :o)

Kostel svatého Michaela, jedna z nejkrásnějších staveb gotiky v Maďarsku,
lidově přezdívaný "Kozí kostel". 
Krásný jak vně tak uvnitř.
Mezi jeho stěnami byli korunováni králové i královny a byl místem pozemských sněmů.
Psala se zde historie.

Před kostelem je k vidění Socha svaté trojice, 

výjimečné dílo barokního sochařství.

A když se člověk jen nedívá, ale opravdu se podívá, je to hotový skvost, klenot.

Fotila jsem své děti na lavičce před jedním z kostelů a najednou byl slyšet hlahol, 

dětské hlásky a po chvíli vidět vykukující zvědavé dětské oči za dveřmi s velkým D :o) 

Nešlo je nevyfotit. Nešlo se s nimi nerozzářit.

To, co se mi vybaví při slově Maďarsko je kromě výše řečeného:

* kraj vinic a vína

* modré čekanky kolem silnic, fialová šalvěj hajní podél cest

* nádherně pestře barevné louky (jinak než u nás)
* Balaton, neslané moře

* historická města, která si uchovala svůj dávný ráz

* všude k vidění plno květin a oleandrů, olivovníků a akátů

* milí, vstřícní lidé

Silně mi vše připomínalo mou milovanou jižní Moravu.
Takže jsem se "zase" zamilovala. Ještě že manžel není žárlivý :o)

Kulturní a konferenční centrum Ferenca Liszta, 

jehož busta je i před stavbou samotnou.

I tady si lampářka přišla na své.

Church of the Immaculate (český název jsem nenašla).

Impozantní stavba, překrásné místo.

Měli jsme to štěstí, že zrovna v tu dobu, kdy jsme tam byli my, přišla do kostela skupinka lidí.

Když začali uvnitř sborem zpívat, bylo to přenádherné.

I andílci na stěnách se usmívali o poznání více...

Na závěr jsme vystoupali na středověkou Požární věž, 

odkud byl překrásný výhled na hlavní náměstí, do okolí, na oranžové střechy domů.

Stálo to za to.

Mé myšlenky a srdce při pohledu na tu krásu letěly s větrem pozvolna na severozápad -

ku Praze, domů...

Pro dnešek se spolu v oblacích loučíme, ale Maďarsko rozhodně neřeklo poslední slovo.

Je o čem povídat, ale o tom příště.

Krásné srpnové dny

Katka