Maďarsko - zastavení druhé - Szombathely

Další lesknoucí se perla Maďarska ležící na západě země u hranic s Rakouskem, jen 20 km od oblíbeného Sarváru. 

Město má za sebou velmi dlouhou historii a proto je toho zde opravdu hodně k vidění. 

Město založil císař Claudius již kolem roku 40 našeho letopočtu. 

Jedná se tak o nejstarší maďarské město, 

které je v současné době domovem pro cca 80 tisíc obyvatel.

O tehdejším významu města svědčí řada dochovaných antických památek.

Kromě toho je zde k vidění i velké množství barokní, náboženských a dalších staveb.

Název Szombathely znamená "sobotní místo", 

což odkazuje na pravidelné sobotní trhy ve středověku.

Ve městě je k vidění velké množství kostelů.

Jeden hezčí než druhý.

Ve všech krásná atmosféra, čistota - jak ta fyzická, tak ta duchovní.

Dech se až tají.

Zaslechla jsem tenké volání: "Kačí, podívej se na mě! Udělám ti radost!"

A tak jsem zvedla hlavu a uviděla balkon plný zeleně.

Usmála jsem se a tence v myšlenkách odpověděla: "Děkuji. Budu pozdravovat ten svůj!"

Na náměstí je překrásný model města, 

odolávající počasí, času, připomínající historii a krásu města.

Něco takového jsem viděla poprvé v životě.

Kašna s fontánou uprostřed náměstí.

Není zde rozhodně nouze o zeleň a květiny.

A to je to, co si mě jednoznačně získávalo, však mě znáte.

Jako na objednávku zrovna sekali trávník v okrasné části záhonů uprostřed náměstí.

Někdo by třeba brblal, že hlučí sekačka. Ne ale já.

Zbožňuji vůni čerstvě posečené trávy. Kdykoli, kdekoli.

Kdykoli tuto vůni ucítím, zastavím se, dýchám z plných plic, někdy i zavřu oči a užívám si ten okamžik s blaženým úsměvem na tváři. 

Židovská synagoga mě, musím přiznat, dostala. 

Svou monumentálností, krásou...

V myšlenkách jsem se, jako vždy v takovýchto chvílích, přenesla do dob, 

na které lidstvo nemůže být pyšné.

Na dobu, kdy se svět zvrhl a vytratilo se to základní - láska, úcta, lidství, slušnost, sounáležitost... a na chvíli zvítězila touha po moci, penězích, krutost, násilí, touha zabíjet a byl předkládán mylný obraz, že někdo může být nadřazený druhému...

Před, během i po druhé světové válce dostalo lidstvo krutou ránu, prošlo velkou zkouškou, se kterou se dosud svým způsobem nevyrovnalo...

Měli jsme v plánu navštívit muzeum (Iseum) připomínající právě dobu založení města 

v roce 40 našeho letopočtu, které leží hned kousek od synagogy.

Přišli jsme k němu před vchodové dveře, ale ty se neotevřely, ačkoli byly na fotobuňku.

Ačkoli v maďarštině nejsme zběhlí :o) tak jsem se pustila do pátrání a odhalila problém.

Mělo být sice otevřeno, ale neočekávaně muselo být zavřeno.

Na papíře na dveřích stálo : 2019.07.31 SZERDA - ZÁRVA

Sousloví "SZERDA - ZÁRVA" od té doby k radosti i zděšení mé rodiny používám často, radostně, ne jen ve středu a v překvapivých chvílích.

Vždy propukneme všichni v smích.

Když jsme nemohli do Isea dovnitř, nakoukli jsme alespoň zvenku.

Požádala jsem jednoho Maďara, jestli by se se mnou nevyfotil.

Sice neodpověděl, ale i mlčení je souhlas :o)

Krásnou sobotu a neděli, 

výletujte, odpočívejte, užívejte léta podle libosti

Katka