Má přezdívka

Úvod:

Nedávno jsem spokojeně ležela na svém nebeském lehátku na chalupě a dívala se do oblak.

Najednou za mnou přiběhla dcera a ptá se: "Mami, jakou máš přezdívku?"

Chvíli jsem přemýšlela.

"Jako dítě jsem byla Katka patka... Teď jsem Katulililinka. Jinak nevím."

To dceru neuspokojilo. 

Zkoumavě se na mě podívala a po chvíli říká: "Oregáno. Budeš oregáno!"

A jak rychle přišla, tak rychle zase odešla.

I. dějství

Jdu domů z práce po chodníku mezi domy. Mám to tam ráda. 

Od jednoho z domů slyším hlasy, ale přes křoví nevidím.

Najednou se hlasitě a nepříjemně rozštěká pes, podle zvuku se blíží ke mně.

A najednou se opravdu objeví ve křoví a valí se se štěkotem a hrůzou přímo ke mně.

Velký, černo-šedý, chumdelatý - a vypadá, že to myslí vážně.

Navíc vím, že patří jedné paní, která velmi špatně vidí. Párkrát jsem ji zažila a vím, že se nechová hezky. 

Ani vůči lidem, ani vůči svému psovi. A ten jen zrcadlí svou paní, je nezvladatelný a nepřátelský.

A teď stojí proti mně.

Kousek ode mě se zastavil, přestal štěkat. Napětí ale trvalo dál.

Já na něj koukla a pomalu se staženým zadkem šla dál.

V tu chvíli se za křovím ozvalo: "FUJ JE TO!!!"

Po pár krocích jsem se nahlas od plic rozesmála.

Jsem "TO" a ještě navíc "FUJ".

Když jsem bydlela ještě u rodičů, měli jsme také pejska. Rozverného a veselého tibetského teriéra.

Také jsme na něj občas volali "Fuj je to!" - to ale v případech, že žral suchou žábu, kosti všeho druhu, které našel na procházce či zaječí bobky...

I tato myšlenka mě rozdováděla.

II. dějství

Vesmír mě baví dál. Den nato jdu po chodníku. 

Již z dálky vidím, že jde pán s dítětem a vedle nich si to cupitá navolno malá chlupatá kulička. 

Roztomilé štěňátko neurčitého druhu.

Již na dálku se na sebe s psíkem díváme.

Mně se začíná stáčet pusa do úsměvu, pejskovi se radostí začíná rozvlňovat celé tělo a začíná povlávat drobounkým ocáskem a štráduje si to rovnou ke mně.

Když už jsme skoro u sebe, zavelí pán: "NECH TO!!!"

Opět jsem "TO". 

Bez ohledu na povel jsme se s pejskem pomazlili, prohladila jsem mu kožíšek.

Závěr:

Je samozřejmé, že jsem se se svými příhodami podělila i doma.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Syn ode mě chtěl něco podržet a povídá: "Fuj je to, podrž to!"

Za chvíli: "Fuj je to, pusť!"

Před týdnem jsem si myslela, že přezdívku nemám... Vesmír to tak ale nechtěl nechat.

Poslal mi jednu - veselou, neokoukanou. :o)

A jaké máte přezdívky vy?!

Myslím si, že každá bude trochu lepší než "Fuj je to". :o)))

Berte život s humorem!

Prima dny

Katka

PS1: Pejsek na fotce není ten z příběhu. Tento je jen na dokreslení příběhu. Jmenuje se Báďa, patří mým neteřím a je to princezna a šikula. Je přátelský, radostný, hračička 

a má moc rád společnost a procházky.

Jeho velkou zálibou je okusování kdečeho. Ale co, nikdo není dokonalý :o)

PS2: Fotografoval můj muž.