pátek 2. srpna 2019

Má přezdívka

Úvod:
Nedávno jsem spokojeně ležela na svém nebeském lehátku na chalupě a dívala se do oblak.
Najednou za mnou přiběhla dcera a ptá se: "Mami, jakou máš přezdívku?"
Chvíli jsem přemýšlela.
"Jako dítě jsem byla Katka patka... Teď jsem Katulililinka. Jinak nevím."
To dceru neuspokojilo. 
Zkoumavě se na mě podívala a po chvíli říká: "Oregáno. Budeš oregáno!"
A jak rychle přišla, tak rychle zase odešla.


I. dějství
Jdu domů z práce po chodníku mezi domy. Mám to tam ráda. 
Od jednoho z domů slyším hlasy, ale přes křoví nevidím.
Najednou se hlasitě a nepříjemně rozštěká pes, podle zvuku se blíží ke mně.
A najednou se opravdu objeví ve křoví a valí se se štěkotem a hrůzou přímo ke mně.
Velký, černo-šedý, chumdelatý - a vypadá, že to myslí vážně.
Navíc vím, že patří jedné paní, která velmi špatně vidí. Párkrát jsem ji zažila a vím, že se nechová hezky. 
Ani vůči lidem, ani vůči svému psovi. A ten jen zrcadlí svou paní, je nezvladatelný a nepřátelský.
A teď stojí proti mně.
Kousek ode mě se zastavil, přestal štěkat. Napětí ale trvalo dál.
Já na něj koukla a pomalu se staženým zadkem šla dál.
V tu chvíli se za křovím ozvalo: "FUJ JE TO!!!"
Po pár krocích jsem se nahlas od plic rozesmála.
Jsem "TO" a ještě navíc "FUJ".
Když jsem bydlela ještě u rodičů, měli jsme také pejska. Rozverného a veselého tibetského teriéra.
Také jsme na něj občas volali "Fuj je to!" - to ale v případech, že žral suchou žábu, kosti všeho druhu, které našel na procházce či zaječí bobky...
I tato myšlenka mě rozdováděla.

II. dějství
Vesmír mě baví dál. Den nato jdu po chodníku. 
Již z dálky vidím, že jde pán s dítětem a vedle nich si to cupitá navolno malá chlupatá kulička. 
Roztomilé štěňátko neurčitého druhu.
Již na dálku se na sebe s psíkem díváme.
Mně se začíná stáčet pusa do úsměvu, pejskovi se radostí začíná rozvlňovat celé tělo a začíná povlávat drobounkým ocáskem a štráduje si to rovnou ke mně.
Když už jsme skoro u sebe, zavelí pán: "NECH TO!!!"
Opět jsem "TO". 
Bez ohledu na povel jsme se s pejskem pomazlili, prohladila jsem mu kožíšek.

Závěr:
Je samozřejmé, že jsem se se svými příhodami podělila i doma.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
Syn ode mě chtěl něco podržet a povídá: "Fuj je to, podrž to!"
Za chvíli: "Fuj je to, pusť!"

Před týdnem jsem si myslela, že přezdívku nemám... Vesmír to tak ale nechtěl nechat.
Poslal mi jednu - veselou, neokoukanou. :o)


A jaké máte přezdívky vy?!
Myslím si, že každá bude trochu lepší než "Fuj je to". :o)))

Berte život s humorem!
Prima dny
Katka

PS1: Pejsek na fotce není ten z příběhu. Tento je jen na dokreslení příběhu. Jmenuje se Báďa, patří mým neteřím a je to princezna a šikula. Je přátelský, radostný, hračička 
a má moc rád společnost a procházky.
Jeho velkou zálibou je okusování kdečeho. Ale co, nikdo není dokonalý :o)
PS2: Fotografoval můj muž.

4 komentáře:

  1. :-D.
    Moje dávná táborová a oddílová přezdívka je zakletá v mé ikonce.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Katko, navzdory těm příhodám, kterým jsem se tady zasmála, ti nebudu říkat ani Oregáno ani TO, ale Katko!
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat