pondělí 20. června 2016

Stoletý poklad...

Myslela  jsem si, že krajinu svého dětství, okolo naší chalupy, velmi dobře znám.
Každou cestu v okolí, každou louku, pole, každý remízek, každý les, strom, každý kámen.
Věděla jsem, kde rostla mateřídouška, zvonečky, kopretiny, violky, kde se schovávali kohoutci, pomněnky či pantoflíčky.
Kde je každičké mraveniště, kde uvidět srnku, zajíce či na kameni se vyhřívat zmiji.
Jakých mraků se bát, jaké jsou neškodné, které rozežene nejvyšší kopec...
 
V čase dětství a dospívání jsem tam trávila veškerý volný čas. Bylo ho vždy ohromně moc. Čas samotný nehrál roli. Bylo to přenádherné, svobodné až magické.
 
Mýlila jsem se ale. Vždy člověk nezná vše a jsou stále věci, které ho mohou překvapit, potěšit, okouzlit, vzít dech.
Jako tuto sobotu.
 
 
Po obědě jsme sami s manželem vyrazili na kopec. Krásné mraky nás k tomu nemusely dlouze přemlouvat. Toulali jsme se - jako já tehdy - a bylo to překrásné.
 
A najednou... uprostřed malého lesíka, do kterého jsem nikdy Bůh ví proč nezašla, manžel objevil
POKLAD, skvost, krásu, poselství věků.
 
  
Památný strom - majestátní BUK, který měl být právě teď objeven,
jehož koruna se přenádherně větvila, skrz listy prosvítalo slunce, větřík si s nimi lehounce pohrával. Byla to fantazie. Bylo to dech beroucí.
 
 
Ještě teď se mi tají dech.
 
  
Co ten strom pamatuje? Kolik jar?
Kolik osudů zná? Kolik tajemství ukrývá?
 
 
Pýtal som sa listov stromov, ako dlho rastú,
vraj tak dlho ako ľudia ty tam a ja zas tu,
dúfam že ťa nevyplašia moje metafory,
myslím že nikto iný s tebou takto nehovoril
Snažím sa len, aby ďalší náš ďeň, nebol o tom istom
a to je dovod prečo ľudí prirovnávam k listom,
domnievam sa, že v prekvapeniach spočíva istá sila
bol by som rád keby si ma aspoň raz prekvapila...
 No Name - "Stromy"
  
 
Poprosila jsem o energii, byla mi dána.
 
 
  
  

 Vím, že odteď sem budu chodit často. Táhne mě to jednoduše k němu.
Srdce, duše, touha? Ať to nazveme, jak chceme.
Je to prosté - vznikla zde láska na první pohled, pocit. Navěky.

 
Že jsme tam po večeři zavedli celou rodinu - která se nenáhodně ten den na chalupě sešla v počtu 12 členů - zlatého rodinného středu, bylo zcela samozřejmé.
Máme obrovské štěstí.
Nadšeni byli stejně jako my s manželem.
 

 Krásný den
Katka ♥
 

6 komentářů:

  1. Katko to je nádhera. Nejenom ten úžasný starý strom co pamatuje věky věků, ale i ty pocity co dokáže strom v člověku vyvolat. Obdiv, úžas, vyrovnanost, touhu poznání, touhu objímání, klid a radost.
    Přeji ti TO.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, přesně tak. Je vidět, že víš...
      Katka ♥

      Vymazat
  2. Kacko ahoj :) konecne jsem se na tebe napojila... moc hezky :) doufam, ze az se uvidime tak nas k tomu stromu taky zavedes :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Peťulo!!!
      To je vzácná návštěva. Když budeš, budete chtít, velmi ráda.
      Děkuji za nakouknutí.
      Kačka ♥

      Vymazat
  3. Katko, je to zvláštní, že strom je zřejmě ne daleko ... a až dnes jsi na něj přišla ... a je to dobře ... mám ráda stromy a ty hodně staré mě fascinují a vždycky si říkám - jak dlouho jsi tady a co všechno jsi zažil a viděl ? ... užívej si to .. je to silné ...
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, nevede tudy totiž cesta. Vždy zde bylo pole, či nepokosená louka, tak mě to nikdy nelákalo se tam vydat. Tentokrát byla tráva posekaná, brána tedy otevřená...
      Měj se krásně
      Katka ♥

      Vymazat