Stoletý poklad...

Myslela  jsem si, že krajinu svého dětství, okolo naší chalupy, velmi dobře znám.

Každou cestu v okolí, každou louku, pole, každý remízek, každý les, strom, každý kámen.

Věděla jsem, kde rostla mateřídouška, zvonečky, kopretiny, violky, kde se schovávali kohoutci, pomněnky či pantoflíčky.

Kde je každičké mraveniště, kde uvidět srnku, zajíce či na kameni se vyhřívat zmiji.

Jakých mraků se bát, jaké jsou neškodné, které rozežene nejvyšší kopec...

 

V čase dětství a dospívání jsem tam trávila veškerý volný čas. Bylo ho vždy ohromně moc. Čas samotný nehrál roli. Bylo to přenádherné, svobodné až magické.

 

Mýlila jsem se ale. Vždy člověk nezná vše a jsou stále věci, které ho mohou překvapit, potěšit, okouzlit, vzít dech.

Jako tuto sobotu.

 

 

Po obědě jsme sami s manželem vyrazili na kopec. Krásné mraky nás k tomu nemusely dlouze přemlouvat. Toulali jsme se - jako já tehdy - a bylo to překrásné.

 

A najednou... uprostřed malého lesíka, do kterého jsem nikdy Bůh ví proč nezašla, manžel objevil

POKLAD, skvost, krásu, poselství věků.

 

  

Památný strom - majestátní BUK, který měl být právě teď objeven,

jehož koruna se přenádherně větvila, skrz listy prosvítalo slunce, větřík si s nimi lehounce pohrával. Byla to fantazie. Bylo to dech beroucí.

 

 

Ještě teď se mi tají dech.

 

  

Co ten strom pamatuje? Kolik jar?

Kolik osudů zná? Kolik tajemství ukrývá?

 

 

Pýtal som sa listov stromov, ako dlho rastú,
vraj tak dlho ako ľudia ty tam a ja zas tu,
dúfam že ťa nevyplašia moje metafory,
myslím že nikto iný s tebou takto nehovoril
Snažím sa len, aby ďalší náš ďeň, nebol o tom istom
a to je dovod prečo ľudí prirovnávam k listom,
domnievam sa, že v prekvapeniach spočíva istá sila
bol by som rád keby si ma aspoň raz prekvapila...

 No Name - "Stromy"

  

 

Poprosila jsem o energii, byla mi dána.

 

 

  

  

 Vím, že odteď sem budu chodit často. Táhne mě to jednoduše k němu.

Srdce, duše, touha? Ať to nazveme, jak chceme.

Je to prosté - vznikla zde láska na první pohled, pocit. Navěky.

 

Že jsme tam po večeři zavedli celou rodinu - která se nenáhodně ten den na chalupě sešla v počtu 12 členů - zlatého rodinného středu, bylo zcela samozřejmé.

Máme obrovské štěstí.

Nadšeni byli stejně jako my s manželem.

 

 Krásný den

Katka ♥