neděle 5. listopadu 2017

Zamyšlený...

Včera se v Jihlavě konal Flerjarmark.
Jarmark, kde bylo k vidění plno různorodých věcí, vlastnoručně vyrobených od lidiček, kteří svůj koníček či práci dělají s láskou. A je to na výrobcích znát.
Z látek, z keramiky, ze skla, kamínků, z vlny, papíru, kůže...
Jeden z těchto andílků je s námi již doma :o)
Jsou z dílny Hanky - Tohy. Určitě nakoukněte...


Cestou na jarmark jsme se s dětmi stavili ještě na hřbitově.
Počasí bylo pravé dušičkové, zamlženo, sychravo, chladno. Všude plápolaly mihotavé plamínky.
Na pár místech jsme se zastavili, zavzpomínali... 
Tentokráte jsem vzala jednu svíčku navíc. Mlhavě vím, že na kraji hřbitova je větší prostranství věnované padlým ve válce. Tam jsem měla letos - z nepopsatelných důvodů - namířeno. 
Někdy se neptám, jen následuji svůj vnitřní hlas, spontánní myšlenku...

Velký kruhovitý prostor s křížky ve třech řadách dokola po obvodu, uprostřed kruhu pomník.
Už když jsme z dálky šli k tomu místu, měla jsem silné mrazení.
Tak, jak to ve velmi výjimečných chvílích mívám... 
Jednalo se o místo, které bylo věnováno padlým vojákům v první světové válce.
To bylo to pravé, správné místo pro naši svíčku, naše světlo.
Tiše jsem ji zapálila a myšlenky a přání letěly do oblak...
U některých křížků svítila svíce. Dojemné.
S dětmi jsme si o tom chvíli povídali...

Jiným směrem než jsme přišli, jsme se po pár schodech vydali dál... 
Tam bylo podobné prostranství věnované sovětským padlým vojákům.
Svíčku jsme již neměli, ačkoli nutkání bylo velké i zde zapálit světlo...
To jsme ještě netušili, co nás čeká...

Po chvíli jsme šli dál a dostali jsme se - do třetice - na místo, které bylo věnováno německým vojákům, padlým v druhé světové válce.
Začala jsem dětem překládat to, co stálo na pamětní desce a nedokončila jsem to, rozplakala jsem se...
díky věcem spojených s válkou a mnou, o kterých zde nechci psát a také proto, že mě naplno zasáhlo vědomí tolika zmařených lidských životů... na všech stranách fronty... Většinou se jednalo o obyčejné lidi, kteří neměli na výběr. Byli povoláni a šli...
Opět jsem měla velké nutkání i zde zapálit světlo... ale svíčku jsme již neměli...

Ale... on to Vesmír někdy zařídí sám... podá nám pomocnou ruku... pomůže nám s naším přáním...
Najednou jsem si všimla, že u pomníku byly svíčky. Plápolající, již vyhořelé a i ty, které sfoukl vítr ještě dříve, než stačily dohořet...
Dvě z nich jsme tedy opět zapálili a světlo se začalo šířit. I do mých myšlenek.
A... byla tam ještě třetí nezapálená nevyhořelá svíčka.
Spontánně jsem ji vzala a vydala jsem se zpět na "sovětskou" stranu. Tam, kde jsme světlo, ačkoli jsme chtěli, nezapálili. 
Přišlo mi to symbolické. Propojení "nepropojitelných" světů, odpuštění, smíření...
I tam jsme tedy nakonec zapálili světlo. Za všechny duše, bez rozdílu...
V mé duši se rozprostřel klid a mír, pokora, vděčnost, láska. 
Dluh alespoň částečně splacen.

S láskou 
Katka ♥

PS: ... volba zakoupení anděla na trzích je teď i pro vás v zcela jiném světle... logické rozhodnutí, symbolické.

14 komentářů:

  1. Sdílím Tvé pocity Katko a slzy se mi derou do očí. Potřebuji chvíli...abych vše vstřebala, zamyslela se a nechala na sebe působit sílu Tvých slov. Díky.
    Obdivuji Tvou neuvěřitelnou vnímavost vůči VŠEMU.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Henrietko, to že tě má slova tak zasáhla svědčí také o velké empatii a otevřenosti vůči světu, životu, Vesmíru...
      Obdivuji každého, kdo dokáže obdivovat, žasnout, opravdicky se radovat.
      Katka ♥

      Vymazat
  2. Válka byla jedno velké zlo... je mi líto všech těch lidí, kteří v ní ztratili svůj život. Většinou to byli tak mladí lidé... je to nespravedlivé.
    Udělaly jste s dětmi moc hezké gesto, že jste se na chvilku zastavili u pomníčků padlých vojáků a zapálily jste u nich svíčku... Jistě by je potěšilo, že na ně někdo takhle myslí... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsme každotočně zapalovali svíčky u hrobu vojáků z války.Mám pocit,že se na tu dobu zapomíná,což je špatně.Krásné povídání od tebe.díky za ně.
    A přesně stejní andělé nás hlídají u nás doma.Náhoda?-určitě taky ne ...;).
    Mějte se moc hezky.H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haní, jsou věci na které by člověk neměl zapomínat. Poučení může vzejít jen ze znalosti a pochopení... Aby se neopakovaly stejné chyby.
      Andílci mě vůbec neudivují :o)
      K.

      Vymazat
  4. Katko, čtu to výše napsané tebou a vhrknou mi slzy do očí. Cítíš to tak jako my doma. Oni i ti vojáci byli lidé a měli svoje maminky, manželky a děti. Mnohdy je hodně zbytečných emocí nad obyčejnou slušností.U nás v městečku, kdysi starosta nechal upravit hrob, kde byli pohřbeni němečtí vojáci. Kolem je nizký plůtek a pár jehličnanů. Zrovna tak se pečuje o pomníček na místě, kde padl rudoarmějec. Propojení "nepropojitelných" světů, odpuštění, smíření. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, lidskost je to klíčové slovo...
      http://vzemizaduhou.blogspot.cz/2015/05/8-kveten-den-vitezstvi.html
      K. ♥

      Vymazat
  5. V žiadnej vojne neexistuje víťaz. Vždy je to rovnaké zlo pre všetkých, ale tie duše za to nemôžu a je to naozaj pekný akt zapáliť im sviečku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moniko, pokud kdy došlo k válce, prohráli naprosto všichni, naprosto všechno...
      K.

      Vymazat
  6. Katko, dojalo mne tvé vyprávění o pocitech, které jsi v tu chvíli měla. A naprosto s tebou souhlasím. Zároveň jsem se zamyslela, že nynější svět je tolik rozkolísaný, rozhádaný, rozvášněný... Každá rozumně uvažující lidská bytost žádnou válku nechce, nikdy nic dobrého nepřinesla, jen bolest, smutek, lidské utrpení.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  7. Katko, u tvých článků se tak krásně přemýšlí, rovnají se myšlenky. a také mám takové andílky doma.
    děkuji za krásné psaní. Majka

    OdpovědětVymazat
  8. Majko, děkuji ti za tvé řádky... Andílci mě neudivují, že ti dělají doma radost :o) Krásné souznění s mnohými z vás (nejen zde) na blogu.
    Měj se krásně.
    K.

    OdpovědětVymazat