čtvrtek 2. listopadu 2017

Dušičky, památka zesnulých, slavnosti světel...

Tradice zapalovat v tento den ohně a svíčky pochází jak od Keltů, tak od Slovanů.
Věřili totiž, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými silami.
Že se duše zesnulých vrací na zem a že živí mohou vstoupit do podsvětí.
Tento čas vnímali jako předěl mezi životem a smrtí,
mezi dobou hojnosti a příchodem zimy.


Je to svátek, kdy se vzpomíná na zesnulé, na ty, kteří již opustili tento svět.
Je to doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a světem mrtvých.

Každý tento svátek prožívá jinak. V souvislosti s tím, co na své cestě životem prožil, popř. jak se s tím vyrovnal. Někdo zajde na hřbitov a donesete věneček nebo kytičku, někdo zapálí svíčku doma. Jak to cítíte, tak je to správné.
Myslím si, že nejdůležitější na tom je, že se člověk zastaví, zavzpomíná, 

někdy dokonce pochopí, někdy ukápnou i slzičky
To vše k tomu patří. 
VZPOMÍNEJTE - a to nejen v tento den – na ty, kteří již odešli 

- s LÁSKOU, NĚHOU, ODPUŠTĚNÍM, ÚSMĚVEM - 
tak by si to určitě přáli


Dnes se mi v práci, nenáhodně v tento den, ukázal na obloze na chvíli zvláštní jev. 
Jako by se otevíral v pěti pruzích - připomínající obrovitánskou ruku - "druhý svět". 
V "prstech ruky" prokukovalo světlo a v částech i modro.
Měla jsem nepopsatelně zvláštní vnitřní pocit, velmi silný...
Celé nebe jakoby bylo slavnostní a sálalo neskutečnou silou...


Dnešní den je slavnostní ještě z jednoho důvodu. 
Přesně před 10 lety se právě v tento den narodil náš druhý poklad, dcera Zuzanka.
Všechno nejlepší Světýlko naše!

Krásný den plný malých i velkých zázraků.
Katka ♥

8 komentářů:

  1. Zuzanko, světýlko, ať se ti daří v životě. Katko, jak jsi to napsala výše. Dojít na hřbitůvek, zapálit svíčku, postát chviličku, zavzpomínat. Katko, mladí to tak nějak nectí (prý ztáta času, jak mi řekl jeden mladý kolega), ale je dobré zapálit svíčku doma a zavzpomínat, i když jste na opačném konci republiky nebo světa. Jedna příbuzná měla sňatek na dálku za války a přesto vydrželi spolu do posledních dní. Babička pálila svíčky za všechny, kteří zemřeli ve válce a nemají ani svůj hrob. Muž dává svíčku na hromadný hrob Italů, dovezených k nám na práci za války. I takto se dá uctít člověk. A děti by to měly vědět, uctívat a dodržovat takové jednoduché zvyklosti. Neuctívají nějaké modly, ale své předky. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Iwko, naprosto s tebou souhlasím. Rodiče by měli své děti vést k úctě, tradicím. Ne to přehánět, ale aby tam bylo to obyčejné člověčenství a respekt.
      K.

      Vymazat
  2. Pěkný příspěvek! A krásný blog! :) Pěkné podzimní dny, Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majunku, děkuji za návštěvu a milá slůvka.
      K.

      Vymazat
  3. Mnoho mých blízkých ještě neodešlo z toho světa a jsou tu stále s námi, za což jsem nesmírně ráda, a možná proto pro mě dušičkový čas zatím není smutným obdobím, naopak na mě působí tak nějak tajemně, kouzelně... atmosféru večerního hřbitova v dušičkovém čase mám ráda, zapálené svíčky všude kolem vytvářejí takovou zvláštní magickou atmosféru... :-) Ale jednou, až budou mí blízcí a přátelé z tohoto světa postupně odcházet, se mj pohled na Dušičky změní... a bude mi smutno...
    ... to, že se vaše Zuzanka narodila právě na tento den je úžasné, protože ať budete sebevíc smutní z tohoto dušičkového času, Zuzanka vám vždycky dodá radost a úsměv na rtech! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucí, je to, jak to je a bude to, jak to bude. Nemá cenu si s budoucností "kazit" současnost.
      Užívej života!
      K.

      Vymazat
  4. Katko, příspěvek maličko smutný, ale překrásný. Díky ti.
    Hezké dny ti přeji. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaru, i "stín" je součástí života. Děkuji.
      K.

      Vymazat