úterý 16. února 2016

Když se srdce tetelí...

Přišla jsem domů z práce. Vešla do obýváku a děti s úsměvem na tváři
a kulišáckým výrazem ve tváři povídají:
 
"Mami, hádej, co je doma nového. Co tady nebylo a je."
 
Rozhlížím se, po chvilce to spatřím.
Ve váze s oranžovožlutými karafiátky, které doma máme již pár dnů, 
se žlutí, jásá a hrdě vypíná NARCISKA.
 
 
Mé srdce tálo...
"Víš mami. Šli jsme ze školy a uviděli jsme před květinářsvím narcisky.
Hned jsme si na tebe vzpomněli.
Šli jsme ji koupit. Stála 6 korun. Já měl 7. Pětikorunu a dvoukorunu. Dal jsme to paní prodavačce. Měla mi vrátit korunu, ale ona mi vrátila dvoukorunu. Ať si prý koupíme pendrek."  
 
Narciska pro mě měla cenu zlata.
Srdce i duše se vznášela, tetelila blahem, láskou.
 
Dostali pravou maminkovskou odměnu.
Obrovitánské objetí a obrovitánskou pusu.
 
Je krásné to vědomí...
... že si na mě při pohledu na květinářství vzpomněli a chtěli mi udělat radost,
... že utratili poslední korunky za "radost pro mě",
... že si nekoupili pendrek :o)
 
Jsou zlatíčka!
 
Krásné dny
Katka ♥

5 komentářů:

  1. To jsou ty maličkosti,nenadálé okamžiky, pocit obrovského štěstí a lásky. Jsou k zulíbání Katko, že ?
    Měj stále tak krásné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  2. Díky vám za nahlédnutí.
    Jsou to POKLADI! Můj POKLADNÍK a POKLADNICE - jak se jednou nazvali, když byli malí :o)
    Máte pravdu, to je to nejvíc! ♥
    Krásné dny K.

    OdpovědětVymazat
  3. Katko,málem mi ukápla slza....je to nádherný příběh, mají tě moc rády....Dája

    OdpovědětVymazat