Volný den...

Zuzanka nebyla dnes díky nemoci ve škole.

Já jsem nebyla díky Zuzance, nejen díky Zuzance v práci.

S ohledem na danou situaci jsme si společně užily den na výtečnou.

 

Když odešli kluci o půl sedmé do práce a do školy, vklouzly jsme zpět do pelíšků

a s úsměvem na rtech jsme pronesly větu, kterou pronášíme ve všední den ráno celkem často, ale nikdy se podle ní nakonec nezachováme. Až dnes:

"Mně se dnes nechce vstávat! Tak budeme spát dál!"

S úsměvem a poťouchlým výrazem jsme si přihrnuly peřiny těsně pod bradu a spaly dál.

Obě jsme to potřebovaly jak sůl.

 

Část dopoledne jsme strávily u jídelního stolu.

 Uvařily si kafíčko.

Vzaly jsme si pastelky, omalovánky, papíry.

 

Nechaly jsme se nést fantazií, můzou...

 Při tom jsme se zaposlouchaly do audioknihy,

kterou jsem si už hodně dlouho přála poslechnout:

Michael ENDE

"MOMO -

Děvčátko Momo a ukradený čas"

 

Nevšední a poetické vyprávění o děvčátku Momo, které přemohlo zloděje času.

Díky její veliké odvaze tak lidé opět nabyli ztracenou schopnost čas vnímat.

Není to "jen" příběh. Je za ním ukryto mnohé.

Tajemství. Které více či méně všichni víme.

Až z toho chvílemi mrazí.

 

 

Momo je děvčátko, které si dlouhé hodiny dokáže hrát s pírky a  kuličkami.

Naslouchá svým přátelům nebo zpívá hvězdám. Žije teď a tady.

Hodiny dospělých? Nepotřebuje.

Minulost či budoucnost? Nezajímá ji.  

Jsou podstatnější věci.

 

Pár úryvků, které se mi zapsaly do paměti:

 

"Čím více časem šetříme, tím méně ho máme.

Tím více ztrácíme toho, pro co se má žít."

 

"Přišla jsem na svět proto, abych naslouchala."

 

"Ulice - "NIKDY NEBYLA",

dům - "NIKDE NENÍ""

 

"Některá srdce nedokáží svůj čas prožít naplno.

Všechen čas, který neprožívají, je pro ně ztracený.

Jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň."

 

"To je škoda, že jsou mezi lidmi slepá, hluchá srdce,

která tlučou, ale nic nevnímají."

 

"Spěchá jako všichni."

 

"Musíme dělat rychleji, rychleji!!! Musíme šetřit čas!!!"... omyl.

 

 

Momo žije současným okamžikem, její svět je pestrý, rozmanitý, šťastný...

Šedí muži - zloději času - jsou tak bezbarví, nicotní, jako kouř jejich cigaret...

 

A že jsem zrovna i v časopise Herzstück narazila na ten samý příběh... není náhodné...

 

Krásný večer všem

Teď a Tady

Katka ♥