Přišla jsem domů z práce. Vešla do obýváku a děti s úsměvem na tváři
a kulišáckým výrazem ve tváři povídají:
"Mami, hádej, co je doma nového. Co tady nebylo a je."
Rozhlížím se, po chvilce to spatřím.
Ve váze s oranžovožlutými karafiátky, které doma máme již pár dnů,
se žlutí, jásá a hrdě vypíná NARCISKA.
Mé srdce tálo...
"Víš mami. Šli jsme ze školy a uviděli jsme před květinářsvím narcisky.
Hned jsme si na tebe vzpomněli.
Šli jsme ji koupit. Stála 6 korun. Já měl 7. Pětikorunu a dvoukorunu. Dal jsme to paní prodavačce. Měla mi vrátit korunu, ale ona mi vrátila dvoukorunu. Ať si prý koupíme pendrek."
Narciska pro mě měla cenu zlata.
Srdce i duše se vznášela, tetelila blahem, láskou.
Dostali pravou maminkovskou odměnu.
Obrovitánské objetí a obrovitánskou pusu.
Je krásné to vědomí...
... že si na mě při pohledu na květinářství vzpomněli a chtěli mi udělat radost,
... že utratili poslední korunky za "radost pro mě",
... že si nekoupili pendrek :o)
Jsou zlatíčka!
Krásné dny
Katka ♥
to jsou nejkrásnější dárky!
OdpovědětVymazatKatko, to je NEJ ! ♥
OdpovědětVymazatTo jsou ty maličkosti,nenadálé okamžiky, pocit obrovského štěstí a lásky. Jsou k zulíbání Katko, že ?
OdpovědětVymazatMěj stále tak krásné dny.
Ála
Díky vám za nahlédnutí.
OdpovědětVymazatJsou to POKLADI! Můj POKLADNÍK a POKLADNICE - jak se jednou nazvali, když byli malí :o)
Máte pravdu, to je to nejvíc! ♥
Krásné dny K.
Katko,málem mi ukápla slza....je to nádherný příběh, mají tě moc rády....Dája
OdpovědětVymazat