Nedávno jsem v televizi viděla kousek velmi pěkného dokumentu o "Werichově vile".
Když jsem měla jet tento týden do Prahy na školení a přemýšlela, kam se půjdu projít tentokráte až seminář skončí, volba byla celkem jasná.
Werichova vila, Kampa a mnohé jiné skvosty právě tam...
Kampa, ležící v samém centru Prahy, hned na jednom z konců Karlova mostu je tajemným ostrovem. Místem, kde odedávna bydleli vodníci (i já jednoho viděla), rusalky, chobotničky od Holanovic dětí a jiná strašidla.
Prestižní cestovatelský server označil Kampu jako druhý nejkrásnější městský ostrov světa.
Nedivím se.
Werichova vila je díky nadaci Jana a Medy Mládkových otevřená veřejnosti
v duchu Werichova hesla:
"Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe,
ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne..."
Jan Werich patří k jednomu z našich nejvýznamnějších umělců všech dob.
Jeho hry, pohádky, myšlenky, humor přesahují věky. Oslovuje nás stále. Baví nás pořád.
Uvnitř vily najdete nejen vyhlášenou kavárnu, kde je bezpochyby příjemné na chvíli zakotvit, ale především stálou expozici věnovanou právě Janu Werichovi, jeho tvorbě a současníkům, Osvobozenému divadlu, či Vladimíru Holanovi. Během roku se zde konají i různorodé kulturní akce, divadelní představení, přednášky, koncerty, semináře...
Tentokráte jsem bohužel neměla čas ani posedět v kavárně, ani navštívit expozice, ale vím, že toto si ujít nenechám.
Tam mě to táhne.
Chtěla bych se tam podívat i s mužem a dětmi. Nechám se překvapit, kdy nás tam cesta společně zavede...
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl."
"Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové,
kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci.
A to důležité nezapomeň, že chlap nesmí být blbej ve třech případech:
za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese..."
Z Kampy je přes Vltavu krásný pohled na Karlův most...
... i na Národní divadlo.
Od Werichovy vily dojdete k bývalým Sovovým mlýnům. Dnes se na jejich místě nachází Muzeum Kampa, které obklopují plastiky různých autorů.
Nejvíce pozornosti vzbuzují tři černá miminka výtvarníka Davida Černého.
Když jsem šla směrem k Mostu zamilovaných, procházela jsem kolem velmi útulně vyzařující restaurace.
Lákala mě, volala. Slyšela jsem to velmi zřetelně.
Restaurace versus stihnout to co jsem měla ještě v plánu a především rezervovaný autobus domů.
Rozum a smysl pro zodpovědnost tentokráte zvítězil.
Most zamilovaných na jehož zábradlí je zámek vedle zámku.
Zámky mají zřejmě zpečetit lásku jednotlivých párů.
Nemůžu si pomoci, ale ve spojitosti s tím se mi vkrádá do mysli slovo "okovy".
Každý to má ale jinak.
Vidíte vodníka také?!
Věřte, nevěřte, na mostku seděl králíček.
Zahraniční mládež je nosí s sebou Prahou... v mrazech...
I to je tvář turistů.
"Když člověk jednou je, tak má koukat aby byl.
A když kouká aby byl a je, tak má být to, co je a
nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."
"Až ti bude úzko otoč se čelem ke slunci.
Všechny stíny budeš mít za zády."
Pokračování jistojistě příště...
"Nemysli.
Když myslíš tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepiš.
Když podepíšeš, tak se nediv."
Katka :o)
