Nebeské divadlo...

Čas od času mám potřebu být sama. 

Bez nikoho a pokud možno mimo domov, mimo lidi, v přírodě.

Čím jsem starší, těchto dnů přibývá.

Dnes byl jeden z těch dnů. 

Potřebovala jsem si trochu promluvit sama se sebou, zkrotit své myšlenky a emoce, 

najít rovnováhu, porovnat misky pomyslných vah.

Z práce jsem odešla krapet dřív a jen co jsem vyšla ze dveří a ucítila vůni teplého vzduchu, uviděla modré nebe s bílými beránkovými mraky a zářícím sluncem, tak jsem jasně věděla, že se vydám domů pěšky.

Přes starý Brněnský most, starou Jihlavou, jejíž chodníky jsou posety jedním kamenným srdcem vedle druhého, lesoparkem, kolem Kostela sv. Jakuba a pak parky a uličkami dál a dál k domovu.

Cesta trvá tak hodinku, ale vzhledem k různým neplánovaným zastávkám jsem přišla domů o další hodinu a půl déle.

Vycházka splnila svůj účel na výtečnou. Dozvěděla jsem se víc než jsem si myslela, že se dovím.

V podobě nenáhodných setkání, různých znamení.

Někdy stačí požádat, poprosit a je nám "podána pomocná ruka", děje se doslova nevídané...

Celou dobu, co jsem šla, se mé zraky stáčely k obloze. 

Dnes byl na nebi jedinečný, slavnostní den.

Přes den a především, když se slunce chýlilo k západu.

Dnes slunce zapadalo obzvlášť slavnostněji a já tu krásu pozorovala s tichým a němým úžasem.

S pokorou a vděčností jsem hleděla na to úchvatné divadlo, které se mi - stojíc a hledíc - odehrávalo před očima. 

Co minutu jiné obrazy, jinak nasvícená obloha. Nejen na západ, ale dokola do 360 st. 

Vím to, protože jsem se co chvíli točila za tou nádherou, kterou jsem měla jako na dlani.

V každé chvíli to byl dech beroucí pohled.

Vy, co mě znáte, tak víte, že západy slunce miluji a že jsem jich viděla již nespočet, 

na různých místech. Mohu ale říci, že to, co se na obloze dělo dnes předčilo naprosto vše, 

co jsem kdy viděla, zažila, cítila, vnímala...

Snad i proto, že jsem na začátku cesty domů poprosila o "znamení"...

Co chvíli mi stékaly spontánně slzy po tvářích.  

Děkuji za možnost to zažít... 

Děkuji i za to ostatní...

Když se podívám zpětně, trochu mě hezky mrazí. Den začal již ráno v práci jinak než obvykle...

Od počítače jsem v jednu chvíli spontánně zvedla oči o kousek výš a koukla z okna. 

Přímo přede mnou se chvíli po rozbřesku objevily schody do nebe...

Krásné dny k vám domů, 

hezkého Silvestra stráveného přesně dle vašich představ.

Katka