středa 23. května 2018

Výprava za konvalinkami...

Poslední tři roky zase ožívá naše tradice, zajít si do lesa v konvalinkovém čase. Nechat se jimi potěšit, pohladit, nasát jejich nezaměnitelnou překrásnou vůni, nabažit se jejich krásnými zvonečky - jedním jako druhým.


Vždy si jednu jejich kytičku odneseme i domů. 
Vůně konvalinek nás pak ještě pár dnů těší, kdykoli projdeme okolo nich.


Je pravdou, že letos jich na našem místě bylo ale jako šafránu.


Ale procházka po okolí to vynahradila na jedničku.


Nejednou jsme z houští vyplašili i srnky a pak se těšili z pohledu na ně, jak si to štrádovaly přes čerstvě posečené pole. Jako by se nám chtěly ukázat... a my jsme byli pozornými a vděčnými diváky.
 

A neokusit naplno život a puls země, to by byl hřích. Alespoň pro mě.


Krásné dny
Katka ♥

2 komentáře:

  1. Taky mám konvalinky ráda. My jsme je mívali kdysi na zahradě na chalupě - jen tak u plotu. Pak ale zmizely... :-(. Teď se objevily na chatě u sousedů za dřevníkem, ale je tam stín, tak ještě nekvetly. A až tam zas pojedeme příště, budou dávno, dávno odkvetlé. Takže letos asi kytičku mít nebudu. Tak mám na stole pár snítek kvetoucí šalvěje ( pokud jsem to identifikovala dobře)
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, kytičky si k tobě najdou cestu samy. Ty, které ti májí v tu danou chvíli co dát, potěšit tě, jsou tu pro tebe. A šalvěj kvete taky překrásně.
      Měj se.
      K.

      Vymazat