Vánoční Praha potřetí...

Do třetice všeho dobrého.

Děkuji vám za tipy v komentářích, o čem že bude třetí pražské zastavení.

Co může být na předvánočním čase na adventních trzích nejkrásnější? Co udělá radost všem lampářům světa? 

Co rozzáří každou romantickou duši?

Když se den nachýlí ke svému konci, 

setmí se a vánoční výzdoba a osvětlení se rozzáří všude vůkol. 

Vše je tak nějak čistší, krásnější, něžnější, slavnostnější. Koledy zalézají více pod kůži, trdelník a svařené víno voní tak nějak víc. A co teprve, když je dáte do úst. Naprostá rozkoš. 

Přiblble blažený úsměv k tomu. 

V srdci klid, mír, vděčnost a rovnováha… přesně to, 

co by mělo (nejen) v čase adventním nastat.

Díky za to.

Někdo by mohl podotknout –  třeba i právem – že tam jsou přece i davy lidí, mumraj, 

někdy strkanice… Měl by pravdu, ALE…

... pokud to přijmete tak, jak to je, nebráníte se tomu, nebojujete, 

nehledáte důvody proč je to špatně... 

... naopak hledáte to hezké, na lidi se usmějete, prohodíte pár slov (co na tom, že je ani neznáte!), jste k nim laskaví, zasmějete se spolu... tak ono to pak udělá i ze všedního dne svátek, zahřeje u srdce a rozzvoní duši. 

Rozsvítí to den vám i jim. Na dlouhou dobu.

Někdy klidně i jedna věta řečená ve správný třeba i zcela nečekaný okamžik dokáže divy… 

Vím, o čem mluvím.

Stmívat se začalo, když jsme se blížily na Karlův most. 

Pak začaly blikat lucerny a rozsvěcet se samy i bez lampářů. 

Pražský hrad zářil i na dálku. 

Tam jsme to letos nestihly, ale při příští návštěvě matičky Prahy začneme právě tam. 

Podle tradice.

Odtud jsme se po Královské cestě vydaly zpět do centra.

Uličky, Staroměstské náměstí i Václavák zářily. 

Slavnostně jásaly.

Bylo přenádherně.

Krásné adventní dny do vašich měst, vesniček a domovů.

Katka ♥