Setkání na začátku cesty...

Na první setkání nám - s Hankou ze Šťastných dnů - byla souzena Třebíč... 

s dominantou Baziliky sv. Prokopa.

Na druhé setkání Hanku zlákala Jihlava. Přesněji řečeno Kostel sv. Jakuba.

Na potřetí... se podívám jistojistě do Brna :o) Velmi ráda.

Výjimečně se stane, že potkáte člověka a hned "víte", že ho "znáte". Je vám svým způsobem velmi blízký. Ačkoli to rozum popírá a nemá to jakékoli rozumné vysvětlení, znáte ho, víte o něm mnohé. Jedete na stejné vlně.

Já se už nedivím, ale přesto vždy nad těmito souvislostmi žasnu a děkuji za ně.

Prošly jsme se uličkami staré Jihlavy i těmi "hlavními". 

Zašly se podívat do Kostela panny Marie, který byl jako jediný ten den otevřen.

Prošly se po starodávných hradbách - parkánu.

Zašly k již zmiňovanému Kostelu sv. Jakuba, kde Hanka "dostala jednu ze zpráv", kterou potřebovala dostat a kvůli které sem i svým způsobem přijela.

Zcela citelnou zprávu. Až nás mrazilo.

Když je člověk životu a světu otevřen, tak probíhá neskutečně bohatá

až dech beroucí "konverzace".

Přicházely zprávy z nebes. Či to bylo kouzlo kostela, či starodávného buku?

Ve výsledku to vlastně nebylo ani podstatné. Důležité bylo, že přišly...

Užily jsme si adventní Jihlavu - slavnostně nazdobenou, jak se patří.

  

 Hodně jsme povídaly, smály se, žasly.

Pojedly, popily a pojedly a popily.

Miluju Martiny! :o)

Prostě a jednoduše jsme byly a vědomě žily!

Koncert na rozloučenou na náměstí nádherně ukončil báječný den. 

Báječný den strávený přesně s tím, s kým vám je krásně, 

přesně tak, jak by mělo opravdové setkání vypadat.

Haní, velký DÍK za VŠE!

Krásné dny

Katka ♥