Ranní mraky v údolí nás neodradili od našeho záměru. A udělali jsme dobře.
Vysokohorskou silnicí jsme z vesničky Bad Mitterndorf vyjeli z údolí do kopců a pak se vydali pěšky na túru.
Šli jsme výš a výš.
Nebi byli blíž a blíž.
Byli jsme menší a menší.
Svět byl větší a větší.
Nebi byli blíž a blíž.
Byli jsme menší a menší.
Svět byl větší a větší.
Nejednou jsem v Rakousku měla zvláštní, těžko popsatelný pocit...
... že jsem v nebi.
Načechrané, buclaté mráčky, nebe téměř na dosah.
Samotný vrchol Lawinenstein 1955 m.
Výhled odtud byl doslova dech beroucí.
Pozdrav z nebe posílá :o)
Katka ♥
Ahoj Katko, nebydleli jste náhodou na té české chatě dole u lanovky na Lawinenstein ?
OdpovědětVymazatZnáme to v létě i v zimě, nádhera.
Pavel
Ne, ne, bydleli jsme o kousek dál v Tauplitzu :o) Máš pravdu, překrásné.
VymazatK.
Nádhehrné fotky z Rakouska... a přesně pro ten nepopsatelný pocit miluju hory... přesně jako v nebi... :)
OdpovědětVymazatMějte se krásně! :)
Peťka :)
Milá Peťko, když jsme sjížděli po ránu serpentýnami do údolí a hned u silnice se válely chomáče buclatých mraků, bylo to nepopsatelné. První moje myšlenka byla - jsem v nebi... božské.
VymazatKrásné dny i Vám
Katka ♥
Tak to je vážně sen,jen se těch mraků a nebe moci dotknout...Krása,díky H.
OdpovědětVymazatHaní, já děkuji za návštěvu.
VymazatKatka ♥