Mikulášský ♥

Mikulášský den vyšel letos báječně na sobotu. 

Strávili jsme ho v kruhu rodinném,

kruhu 12 nejbližších osob.

 

Bylo to MOC, MOC příjemné.

 

Jediné mínus bylo to, že já, Tomášek a Zuzanka jsme propásli,

když k nám přišel Mikuláš, Anděl a Čert.

 

Co se dělo dál, víme jen z vyprávění ostatních.

 

Prý zazvonil zvoneček a do obývacího pokoje vešel či vlétl?

Andílek s hvězdičkou na čele, svatozáří a křídly a líbezným úsměvem.

Čertík s opravdovskými rohy, kudrnatými černočervenými kadeřemi a černým obličejem od popela. A Mikuláš s opravdovskou biskupskou mitru.

 

Mikuláš otevřel knihu hříchů, v které je na každého smrtelníka prozrazeno vše. 

Každý v místnosti se, prý, trochu bál.

 

Čertík trošku postrašil. Andílek věřil v dobro všech a

Mikuláš vše trochu usměrňoval.

 

Ve chvíli, kdy všech dvanáct osob v místnosti,

kteří jsou pro mě/nás vlastně těmi NEJDŮLEŽITĚJŠÍMI OSOBAMI na světě,  

s úsměvem a jiskrou v očích zpívalo společnou písničku,

měla jsem, Já Mikuláš,

neskutečně překrásný, nepřenositelný pocit. Pocit,

že se na chvíli zastavil čas, svět, štěstí.

Teď a tady.

Takovéto okamžiky člověk zažívá jen zřídka kdy.

Jsou naprosto jedinečné, fantastické, takřka nepopsatelné...

Velké díky!

 

PS: Zuzanka usínala s hvězdičkou na čele,

Tomášek ještě trochu umouněný od popela :o)

 

S láskou

Katka ♥