čtvrtek 24. listopadu 2016

Člověče, usměj se!

Zpoza vrátek na nás vykoukla. 
Okamžitě se začala předvádět a zcela upoutala naši pozornost. 
Mně i dětem se na tváři nevědomky usadil úsměv a nechali jsme se jí jednoduše unést.


Člověk, tedy já, se spontánně začal chovat, jako by mluvil s malým dítětem.
Mláďata - ať ta lidská či zvířecí, mají tento dar. Odzbrojit nás, pohltit nás a "pohrávat" si s námi.
A my s nimi tuto hru nadšeně hrajeme.
A jak by ne. Vždyť vnitřní dítě je v každém z nás. Nehledě na věku.


A to se pak člověk dostává do stavů, kdy opravdu nic neřeší. 
Je v současnosti a prožívá čistou radost, štěstí, lásku.


Tou cestou chodíme často a od té doby udělala radost tolika lidem. 
Vídáme ji, jak ji někteří lidé hladí, hrají si s ní se stéblem trávy, někteří ji dokonce chovají.
A ona si to s vrněním užívá.
Nic neřeší, jen je. A dělá světu radost.


Krásné dny
Katka ♥

8 komentářů:

  1. Tak to je milounký stvořeníčko,taky bych se nechala unést........ Pěkný den. Slávka

    OdpovědětVymazat
  2. Katko, je to přesně jak píšeš... mám moc ráda ty šelmičky ....
    Měj se hezky. Jarka

    OdpovědětVymazat
  3. Jojo, kdyby tohle byl jediný úkol koček tady na zemi, plní ho dostatečně!
    I ta naše černá smečka doma u nás :)
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavle, užívej si jich. Jsou to báječní zaháněči splínů. A koťátka oproti kočkám, to je zase jiná kategorie :o)
      K.

      Vymazat
  4. Anděl radosti v kočičím kožíšku...H.

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherná kočičí slečna, hned bych ji pomazlila a pohladila její heboučký kožíšek. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jednou jedna paní řekla: Já bych jí hladila, až bych jí vyhladila v kožíšku díru :o)

      Vymazat