Zpověď

Vzhledem k již dlouhotrvající nespokojenosti v zaměstnání,

která byla zásadní a brala mi/mým blízkým hodně sil, 

a i přes mou snahu bez vidiny jakékoli změny k lepšímu,

jsem do Vesmíru vyslala jasný záměr, jasné přání.

Bylo vyslyšeno a popravdě,

i když se to mnohým na první pohled nemusí zdát,

v té nejlepší ("nejvýhodnější") formě, v jaké mohlo.

DĚKUJI...
 

 

Při prvotním postavení se tváří tvář dané situaci, 

 duše a srdce sice zpívalo,

ego bylo zasaženo, vztekalo se, řvalo, bylo naštvané.

 

Nikomu jsem nic neřekla, tenhle boj jsem musela prožít, zvládnout sama.

A je to tak dobře.

Díky báječným lidem a situacím,
které mi následující týden přicházely do cesty,

 pochopilo i ego...

nebo spíše... pustila jsem to...

a přišla na to, že tak je to vlastně tak, jak to má být.

Přišla neskutečná úleva, radost a vnitřní klid.

 

*   *   *   *   *

 

Pátek byl pro mě SPECIÁLNÍM dnem,
ukončujícím jednu životní část.

Byl plný emocí, lidské sounáležitosti, krásných skutků a slov.

Nečekala jsem to, byla jsem mnohdy až zaskočená 
a o to víc si toho cením.

Na vlastní kůži jsem prožila, opět se mi potvrdilo, že to má cenu.

Že jak se člověk chová k druhým,

tak mu to druzí vracejí... 

 

Myslela jsem, že budu silná, na chvíli to zlomilo ale i mě.

Jakmile jsem uviděla kolegyňky, zlaté to duše, jejich smutný, ztrápený, uslzený pohled, 

ohromně moc mě to dojalo a šly mi slzy do očí.

Co bylo řečeno, procítěno, dokonce i nevyřčeno, ale přesto naplno vnímáno, 

víme jen my a tak to má být...

♥ ...Vím, že víš, že vím... ♥

... já jen prostě a jednoduše
DĚKUJI

Během dne přicházely další vlny emocí, lidského setkávání

a hřejivý pocit na srdci rostl a rostl.

 

Děkuji všem za tak překrásné rozloučení!

 

 

A jak jsem vám již psala...
jsem vděčná za lidské "setkání" s vámi a ze ♥ vám přeji,
aby se vám dařilo.
Ať tam, či jinde. Jak v pracovní oblasti, tak především v osobním životě.

Prostě a jednoduše – buďte šťastní! ... já jsem.

Teď už zase naplno.

... a nikdy nezapomeňte - že jste BÁJEČNÍ!!!

 

*  *  *  *  *
 

Nenáhodně jsem večer ještě šla na koncert Michala Davida.

Že by oslava až do noci?! :o)

 

Koncert byl báječný.

Na konci samozřejmě pár písniček přidávali. 

A ta poslední písnička byla poselstvím, darem pro mě...
 

"Pár přátel stačí mít..."

 

Pár přátel stačí mít
Co uměj za to vzít
A nepřestanou hrát
když nemáš chuť se smát
Jen napři se a vstaň
A rvát se nepřestaň
Vždyť někdy stačí říct
Jen dál se snaž
Ty na to máš.
 

V tu chvíli tam se mnou byly Marta, Hanka, Jájá, Petra,

Bob, Jarda, Dana, Petr, Milan, Petr, Eva, Editka, Helga, Eva, Roman, Marek, Láďa, 

Petra, Jitka, Jirka, Katka, Pavla...

Ten den mi, s přenádherným pocitem v srdci, podruhé tekly po tvářích slzy.
 

Slzy štěstí, slzy vděčnosti,
že mám kolem sebe tak úžasné lidi.

 

Byla to symbolicky překrásná tečka...

DĚKUJI
 

 

Vám s láskou Katka ♥