úterý 5. ledna 2016

Plyšová láska...

Byla jsem plyšové dítě... dítě milující plyšová zvířátka.
Opice Kikina a medvěd Brunda se se mnou již 3x stěhovali a mají své stálé místo -
jak v mém srdci, tak ve skříni.
 
Světe div se, děti moji vášeň zdědily.
 
Vánoce bez plyšového zvířátka by ani pro ně nebyly pravými Vánocemi.
Když jsem pomáhala Ježíškovi a kupovala dětem letos MEDVÍDKY,
tak se mi zdáli větší - 60 cm.
Pro jednou, pro tu radost, proč by ne?!
 

Děti byly, podle očekávání, nadšené.
Zuzanka medvídka mazlila, dávala mu pusinky, zářila.
 
*  *  *  *  *
 
Když jsme ale na 2. svátek vánoční byly u rodičů,
rozrostla se nám plyšáková rodina zcela neočekávaně
o MEDVĚDÍ A PSÍ OBŘÍKY- 95 cm. :o)
A ta radost.
Doslova obří. :o)


No a čtyři vnoučátka = čtyři drobní obříci.
 

Sice se děti už skoro nevejdou do postele, ale co na tom?!
Vůbec jim to nevadí.
Když usnou, přesunu zvířectvo k jejich nohám.
Ráno jsou zase na svých původních místech, kam patří - u dětí :o)
 
Krásné dny
Katka ♥

1 komentář:

  1. Panečku to je parta. Ať si jich děti užijí co nejdéle.
    Ála

    OdpovědětVymazat