Plameny ohýnků...

K létu neodmyslitelně patří ohýnek.

Grilování, opékání buřtů, chleba…

 

Je to čas nejen jídla a libých vůní,

ale také čas setkávání.

 

Takových setkávání, která nám dělají radost.

Čas bytí pospolu, čas vyprávění,

smíchu, vzpomínání.

Čas, který obohacuje všechny.

  

 

Když je pak všechno již ugrilováno,

tak k ohýnku nastupují děti se svými klacíky a větvičkami,

experimentátorsky opékají ředkvičky, okurku,

vrtají se v uhlících a při tom jim září očka…

 

Já mám radost s nimi a současně jsem ve stádiu čekání.

Čekání na svou příležitost.

 

Jakmile děti po dlooouhé době skončí,

nastupuji na scénu já.

 

Stejně natěšená jako oni,

stejně nadšená jako za dob,

kdy jsem byla také dítětem.

 

Tentokráte jsem si, po vzoru dětí, nasbírala šišky.

Děti pár, já plný pytlík.

Jsem přeci dospělá!

 

 

 

Když do ohýnku nasypete šišky,

před očima se vám začnou dít zázraky.

Plameny si s nimi pohrávají, je to koncert.

 

 

Když napíšu, že jsem svým nadšením k ohni přilákala i ostatní dospělé a

stáli jsme nad grilem jak dvanáct měsíčků o ohně,

tak nebudu ani trochu přehánět.

 

 

VNITŘNÍ DÍTĚ je v každém z nás.

Je jen na nás do jaké míry

ho necháme vyjít napovrch,

do jaké míry ho milujeme,

do jaké míry se z něj těšíme.

 

Já a moje vnitřní dítě jsme jedno…

 

Krásný den

Katka ♥