Na mě je moc ponuro, šedo, tmavo, smutno.
O to víc se snažím si svůj život prosvětlit. Najít to pozitivní.
Včera jsem nechala nemocné děti s manželem doma a šla se po více jak čtrnácti dnech projít.
Pršelo. Déšť zbožňuji. To jemné klapání deště na deštník, do spící přírody. Co chvíli jsem se zastavila a poslouchala. Do toho se již ozývalo pár ptáčků.
Jako by mi říkali: "Kačko, vydrž, brzo je tady jaro!" Poslechnu je.
Dnes již vykouklo i trochu sluníčko.
Já zase vykoukla z bytu z pavlače a chvíli se kochala výhledem.
***
***
Katka
Žádné komentáře:
Okomentovat