Švadlenka a švadlenec

Odmala naše děti vidí, že šití a vyšívání, krom mnoha jiných zálib, patří k mému životu.

Odmala  se mnou stříhají a kombinují látky, špendlí svoje ústřižky, popisují je křídou...

Zkoušejí šít na mé Janomce, vybírají si vyšívací stehy, chtějí měnit barvy nití...

Ještě ale nikdy nevyšívaly. Až do minulého pátku.

Shodou okolností jsme byli všichni tři doma, ačkoli jsme měli všichni tři být jinde.

 

Jsou ale chvíle, kdy je vše jinak,

než si myslíme, že by mělo být

a nic s tím nenaděláme...

Nemá cenu se tím ale nějak trápit,

protože vše má svůj smysl, význam...

Jako zmíněný pátek.

Myslím si, že tento krásný den zůstane v paměti 

nás tří navždy uložen.

 

Již delší dobu se mě obě děti ptaly:

"A mamí, kdy už budeme něco vyšívat,  jako ty?!"

Má odpověď vždy zněla, že určitě budeme, ale teď že ne, že někdy jindy.

Někdy jindy se mě zase zeptaly a odpověď byla stejná, protože teď jsem věšela prádlo, myla nádobí, nebo jsme dělali úkoly. Znáte to.

V pátek ráno jsme šli KONEČNĚ na to. Když jsem jim to oznámila, nevěřícně se jim rozzářily očka. Proběhla i kontrolní otázka: "Mami, fakt?????!!!!!" Měly ohromnou radost.

Vybraly si látku, jakou chtěly. Každý si na látku nakreslil křídou to,

co by chtěl vyšívat a pustily se do toho. Protože nevěděly, co je čeká,

pustily se do gigantických maleb.

Vyšívaly jak o život. Já jsem jim chystala nitě, ale vše si jinak dělaly sami.

Nestačila jsem jim. A to jsem si bláhově myslela, že budu s nimi vyšívat i já!

Nezapře se ve mně časový optimista.

Chvíli jsme si u toho povídali, smáli se. Co já se dozvěděla věcí.

Drhání peří za starých dob mělo své kouzlo.

Poslouchali jsme u toho i pohádku na CD. "Pučálkovic Amina"

od Jindřicha Plachty.

Mile namluveno Jiřím Lábusem a Jarkou Kretschmerovou. Doporučujeme.

Když měly dovyšito, což jsem popravdě řečeno nevěřila, že vzhledem k náročnosti, kterou si zvolily, dokončí, tak jsme pokračovali na šicím stroji, poté dozdobily knoflíky.

Tvořily neskutečných  6 hodin v tahu,

s přestávkou na ovocnou svačinku a rychlý oběd.

 

 

Moc je to bavilo a už teď se ptají, kdy si zase

něco vytvoříme...

...někdy jindy... ale brzo, slibuji.

 

Krásný den

Katka ♥

  

 

PS: když Zuzanka chtěla slovně označit sebe a Tomáška,

tak zcela samozřejmě řekla:

"Já jsem ŠVADLENKA

a Tomášek je ŠVADLENEC."

... a je to.