Robert FULGHUM

Robert FULGHUM

"Všechno, co opravdu potřebuju znát, 

jsem se naučil v mateřské školce"

... je další kniha z mého zlatého fondu.

Ke knize jsem se dostala formou audioknihy před zhruba osmi lety.

Půjčila jsem si ji v knihovně "náhodně". Nikdy jsem o ní ani o spisovateli neslyšela, ale zdálo se mi, že by se mi mohla líbit.

Jak jsem později zjistila, byla to doslova trefa do černého.

Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech.

Jedná se o drobné příběhy, úvahy a zamyšlení. Jemný humor.

Velmi mi svým stylem připomíná mého dalšího oblíbence Ivana Krause.

Anotace knihy:

Americký humanista Robert Fulghum říká věci, které dávno všichni víme, ale jako bychom je pozapomněli. Tím, že je docela přirozeně a prostě Fulghum vysloví, dotkne se jakéhosi prazákladu našeho vědomí, v němž hlavní význam mají pojmy lidskost, láska a pokora. Rozpomínání se na ty nejobyčejnější a zasuté základy lidské společnosti se děje v příbězích, které čerpají z každodenních zážitků autora, všedních situací, ze kterých dokáže Fulghum vytěžit léčivé sdělení. V tomto hojivém účinku Fulghumových příběhů zřejmě spočívá i jeho obrovský úspěch u nejširší čtenářské veřejnosti. Jeho první a nejúspěšnější kniha založila autorovi celosvětový věhlas. 

Kniha se čte sama. Je psána lehce, mile. S humorem, láskou, citem, s pokorou.

Myslím si, že by tato kniha měla být povinnou školní četbou. Nejen žáků, studentů, ale i dospěláků. Když se tak někdy koukám kolem sebe, tak mám pocit, že mnoho lidí by potřebovalo vrátit zpět na zem, připomenout si základní pravidla slušného chování, štěstí, lásky, pokory, lidství. 

V roce 2011 jsem měla i tu čest se s panem Fulghumem setkat na každoročně konaném  Knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kde mi podepsal jednu ze svých knih.

Předcházelo tomu ale milé, nečekané, lidsky obyčejné setkání.

Do začátku veletrhu zbývala ještě asi půl hodina, tak jsem se vydala opačným směrem než byl samotný veletrh - na náměstí. Najednou jsem periferně zaregistrovala, že přes silnici jde směrem ke mně starší muž s vousy, v černém kabátě, s kloboukem a dýmkou. Elegán. Hned mi v hlavě naskočilo, že je to pan Fulghum. A nemýlila jsem se. Usmála jsem se na něj, pozdravila. On úsměv i pozdrav opětoval. Každý jsme si šli dál svou cestou, ale setkání to bylo zcela neočekávané a nezapomenutelné.

Audiokniha je namluvena mistrovsky Janem Potměšilem (nakladatelství Supraphon).

Knihu vydalo nakladatelství Argo.

Krásné dny s knihou i bez

Katka ♥

Mizící řezy...

... by se klidně mohly jmenovat.

Trochu jsem si jejich recept upravila k obrazu svému, ale oficiální název mají "Mořské řasy".

Jak jsem již nejednou psala, v kuchyni vyznávám heslo:

Minimální čas, maximální výsledek.

Tyto řezy tento předpoklad splňují.

Suroviny:

30 dkg polohrubé mouky

20 dkg cukru krupice

1 prášek do pečiva

5 žloutků

5 bílků

1,5 dl oleje

1,5 dl mléka

trochu kakaa

vanilkový puding (uvařit klasicky - místo 0,5l mléka dát 0,4l, aby byl hustší)

Postup:

Cukr, žloutky a olej vyšlehat dohladka. Přidat mouku, prášek do pečiva a mléko. Na závěr vmíchat předem našlehané bílky.

3/4 těsta vylít na plech. Do zbylé 1/4 vmíchat trochu kakaa a nacákat na světlé těsto. Pravidelně, nepravidelně. Záleží na vás.

Hotový puding klademe lžičkou rovnoměrně po celém plechu.

Pečeme:

Asi 40 min při 150 stupních.

Navrch:

2 zakysané smetany (2 x 250 g)

skořicový cukr

Jakmile plech vyndáme z trouby potřeme vršek ještě teplých Mizících řezů zakysanou smetanou. 

Na závěr posypeme skořicovým cukrem.

Ideální jíst okamžitě. 

Rychlé a vynikající.

Kávu k tomu a nebudete chvíli vědět o světě... :o)

Krásné sladké dny

Katka ♥

Sama se sebou

Ačkoli jsem společenský člověk, mnohdy mám velkou potřebu být sama.

V tichu, sama se sebou, nikým a ničím nerušena.

Čím jsem starší, tím je to intenzivnější a zároveň tím víc si právě tyto chvíle naplno vychutnávám.

Když jsem objevila v jednom milém krámku v Pardubicích tuto tabulku, musela jsem se po přečtení textu hned pousmát. Cedulka šla logicky se mnou domů.

Někdy pět minut ale nestačí. Není problém. Pětka se dá přece lehce přelepit. Či dopsat nulu.  :o)

Miluji souvislosti. Víte jaká je a vždy bývala má věta k rodině, když jsem opravdu potřebovala na chvíli "vypnout"?

Než jsem se zavřela v ložnici či na terase, tak jsem řekla: "Dejte mi aspoň pět minut!"

Být s rodinou, dětmi, přáteli je báječná věc. Je to opravdové pravé štěstí.

Nezapomínejme ale ani sami na sebe. Je to stejně důležité. Nejužší a nejbližší vztah máme právě sami se sebou. 

Známe se? Zaposloucháme se občas, co nám naše duše chce říct, po čem touží, čeho se bojí? 

"Čím tišší budete, tím více uslyšíte."

Baba Ram Dass

"Ztište svou mysl, ztište své srdce, nechť vás obklopí mír."

Pam Brown

"Naslouchejte v hlubokém tichu. Buďte nehybní a otevřete mysl...

Ponořte se hluboko do klidu který na vás čeká za divokými, bouřlivými myšlenkami,

pohledy a zvuky tohoto šíleného světa."

"A course in miracles"

"Existuje ticho, existuje mír, existuje osud.

Ztište svou mysl... Nesete je v sobě."

Pam Brown

"Jeden dnešek má cenu dvou zítřků."

Benjamin Franklin

Krásné dny

Katka ♥

Slunce k západu

Že se náš sobotní pobyt na zahradě protáhne až do západu slunce, si nikdo z nás nemyslel. O co to bylo ale milejší překvapení, když jsem v tu pravou dobu koukla k západu.

Letošní první západ slunce byl překrásný.

Minutu po minutě se nebe měnilo, zbarvovalo do jiných odstínů.

Že se mi líbily všechny, nemá asi cenu dodávat :o) Je to naprosto jasné.

Krásný týden

Katka ♥

Hmatatelné doteky jara

Slunce, teplo, volající zahrada a vlastně i volající duše po odpočinku v přírodě a tělo dychtící po protažení.

Taková byla naše sobota.

Ve finále byly spokojeni všichni jmenovaní. Nadmíru.

Když jsem stříhala keříčky levandulí, jen vrněly. Nebudu lhát, já taky :o)

Když jsem stříhala tymián, mátu a rozmarýnu, nečekaně omamně voněly.

Vypadají sice, že spí, ale je to jen zdání.

Podzim je ještě sice vidět, ale už ne na dlouho.

Jaro se už hlásí, sice polehounku, ale přece, o slovo.

Dokonce došlo i na ohýnek a opékání párků. Myslím si, že takto brzy - na začátku března - se to u nás ještě nikdy nekonalo.

Bylo to ale velmi osvěžující a poetické. Pro děti i dospělé.

Vůně jara, ačkoli příroda ještě vypadá, že spí, byla už všudypřítomná.

Zpěv ptáků nádherný. 

Chvíli jsem tam jen tak stála a nechala na sebe všechny tyto vjemy, včetně vůně z ohýnku, působit.

  

A to bych nebyla já, abych si trochu té krásy nedonesla s sebou domů.

Těší nás neskutečně.

Když si do skleničky nasypete zrníčka kávy, zanoříte čajovou svíčku, máte k tomu krásnou zářící dekoraci. A zpočátku i vonící :o)

Krásné dny

Katka ♥

Hrošík Vašík...

... byla moje první na stroji ušitá věc.

Někdy samu sebe překvapím. Ne že bych to plánovala, ale tak nějak to vyplyne ze situace.

Nikdy jsem nešila a ani mě to, ačkoli maminka ušila perfektně cokoli, nelákalo.

To se ale změnilo před třinácti lety, když se nám narodil syn. A od té doby v tom jedu. 

Chtěla jsem mu ušít hrací podložku na zem.

Když jsem začala hledat, co by se mi líbilo, natrefila jsem na střih v Burdě. Překrásný hrošík mě zcela nadchnul a já věděla, že je to přesně to, co hledám. Že to není úkol pro začátečnici, s tím jsem si hlavu ani trochu nelámala. Prostě to bylo tak krásné, že jsem si řekla, že to musím Tomíkovi udělat.

Chvíli na to byly Vánoce a Ježíšek mi (s pomocí manžela) přinesl můj první šicí stroj Pfaff.

Padli jsme si do oka hned. Netrvalo dlouho a dala jsem se do práce.

Neznám sousloví "TO NEJDE" a podle toho vypadá můj život.

Nemají to tak ale všichni, vím to. A tak je pro mě velkou lekcí moje okolí. A já zase pro ně :o)

Hrošík měl otvírací pusu, na okraji bříška úchyty půlkolečka na rozvíjení motoriky.

Prostě hrošík Vašík. A nebyl to žádný drobeček. Měl velikost metr na něco málo přes metr.

 

Krásné dny

Katka ♥

Když jde slunce spát a měsíc se probouzí...

... tak se u nás doma - nehledě na roční době - rozsvěcují světla. No "se rozsvěcují"?! 

Nebudu nic nalhávat, jsem to já, kdo se o to s neutuchající radostí stará.

Někdy je světýlek víc, někdy méně. Záleží na náladě, chuti, okolnostech. 

Troufám si neskromně tvrdit, že v předchozím životě jsem klidně mohla být městským lampářem. Zkušenosti v této oblasti se u mě prostě nezapřou. Jsem vyložený talent. Děti si to myslí také. Ale i ony se pomamily a učí se v této oblasti vskutku rychle. Až na tu zem pokapanou od vosku. Začátečníci se prostě poznají :o)

Manžel mé nadšení sice tak moc nesdílí, ale nebrání mi v mé kreativitě :o)

Jak se říká, kdo si hraje, nezlobí.

Krásnou dobrou noc či den

Katka ♥