pondělí 6. srpna 2018

Překonání nepřekonatelného

Každý z nás má na určitých úrovních určité strachy, omezení.
Ty vycházejí buď vědomě z našich vlastních zkušeností (či někoho z blízkého okolí), a nebo ze zkušeností, které máme uloženy v našem podvědomí. Ať už z tohoto života či minulých. Zkušenosti, o kterých zdánlivě nevíme.
Někdo se bojí výšek, někdo hadů či pavouků, někdo cizích lidí, někdo extrémně o děti, někdo vody, tmy, uzavřených prostor, někdo má strach z nového, někdo z budoucnosti... 


Já jsem měla donedávna jasno v tom, že na dovolenou se dopravíme buď autem či autobusem.
Letadlo nepřipadalo v úvahu, ačkoli jsem k tomu neměla žádné rozumové vysvětlení, žádnou vědomou negativní zkušenost.
Strach jednoduše velel.
Ačkoli mě vždy přitahovaly a fascinovaly záběry z letadel či vrtulníků, a ačkoli má duše "létá" dost často radostí, štěstím a krásou vysoko nad zemí, tak s fyzickým tělem jsem měla zcela jasno. 
Nohama musím stát na zemi. Do vzduchu - do letadla - mě nikdo nikdy nedostane.
Nebojovala jsem, prostě jsem to tak měla dané a přijala jsem to. 
Ale...


Dovolenou plánujeme vždy "na poslední chvíli" tj. spontánně a zcela intuitivně tak 3-4 týdny dopředu.
Pro ty, kteří se teď zděsili musím podotknout, že naprosto vždy vychází báječně! :o)
Shodou různých nádherných okolností jsme se na konci června rozhodli, že pojedeme přece jenom k moři.
Koukali jsme v cestovkách na možnosti, které by vyhovovaly našim představám, snům a požadavkům.
Vše bylo ale jen letecky. 
"Kačko, je to lekce, i když se ti nechce...",  smál se někdo nahoře.
Důležité bylo, že mě to nevyděsilo. Ošlapávala jsem si jemně terén a hranice vlastní duše, vlastních strachů, možností.
To, kam jsme se chtěli podívat bylo velmi silné a krásné...
Dveře možností se malinko pootvíraly...
A pak jsem jela na svůj wellness pobyt.

Vzpomínáte na mou zmínku o zprávách z nebes, které jsem tam dostala?
Ležela jsem na lehátku, zraky a mysl otevřenou a otočenou k nebi a mrakům. 
Tentokráte jsem nepotřebovala žádnou konkrétní radu. A tak jsem jen požádala, abych se dozvěděla to, co se dozvědět mám.
To, co je pro mě právě teď důležité...
Nebe a Vesmír začal "hovořit". A odpovědi a poznatky postupně přicházely. 
Na úrovni, kterou nelze popsat. Když je člověk naladěn a otevřen, dějí se opravdu zázraky. 


Otevřelo se mi tam i téma vzduch - Zem - létání - strach - omezení - nikdy...
Mezi tichou konverzací s nebem mi nad hlavou co minutu prolétlo letadlo. Plné lidí, kteří si letí za svým snem, vytouženou dovolenou. Bez omezení. Zcela bezpečně.
A najednou mi tam uvnitř něco došlo, zapadlo to jak dílek z puzzle do skládanky...
Proč bych se jen díky neopodstatněnému strachu měla ochuzovat o nádherné zážitky, návštěvy míst, která mě tak moc lákají?! Ochuzovat sebe i rodinu?! Proč bychom se měli trmácet autem či autobusem po kterém jsme vždy zničeni?! 


Strach je stejně jako oheň či voda dobrý rádce či pomocník, ale zlý pán...
Vedla jsem rozpravu duše a nebes a najednou se mě zmocnil pocit naprosté rovnováhy, smíření, prozření, pocit klidu a míru. Velmi úlevný a všeobjímající.
Zašeptala jsem s úsměvem a díky, bez špetky strachu: " P o l e t í m e ! "
A já věděla, že se tak stane...

Let byl pro všechny "poprvé". Mísil se v nás pocit vzrušení, očekávání něčeho dosud nepoznaného. Věřte nevěřte, strach tam - aspoň za mě - nebyl. Jen klid a důvěra, že vše je tak, jak má být.

Vědomí toho, že lze překonat i zdánlivě nepřekonatelné. Že "nikdy" není definitivní. Že vše se může v dobré obrátit... když tomu vyjdeme vstříc a když přestaneme lpět na tom, že "to nejde, to nezvládnu".
Vše je v našich rukou, v naší hlavě.
Jaké si to uděláme, takové to máme!


Let byl jedním slovem boží!
Úchvatná, dech beroucí podívaná. Nebe z druhé strany. Překrásný pocit.
Nejen má duše, ale i fyzické tělo létalo v oblacích! Spolu dohromady!

Už teď se těším na příště!

Není na škodu čas od času provětrat své "nikdy", své strachy a omezení, které nás svazují.
Pocit z překonání zdánlivě nepřekonatelného - z překonání sama sebe - je nepopsatelně úžasný!
A jak to máte vy?

Krásné dny
Katka ♥

14 komentářů:

  1. Mám fobii z uzavřených prostor -tj. klaustrofobii :-). Představa, že mne někdo uzavře někam, kde si nemohu otevřít okénko byla a je pro mne děsivá. Jenže !.... ono to i jde. Ano někdy člověk překoná sám sebe. Překonala jsem se a do letadla se nechala zavřít. Letěla jsem do Moskvy IL 64, přestoupila a dalším aeroplánem TU154 jsem se vzduchem i se svým synem dopravila do Kazaně. Je to už hodně a hodně roků zpátky, ale dala jsem to tenkrát! :-) A líbilo se mi to.
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, jsi báááječná! Když to "dáme", neskutečně moc nás to obohatí a nabije.
      Jsi jednička.
      Měj se krásně.
      Katka

      Vymazat
  2. Katko, moc gratuluju!! Je to nádherně osvobozující, když člověk takto překoná své strachy. Dovolenou jste si určitě bezva užili :)
    měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petí, díky moc. Dovolená byla podle předpokladů skvělá... kousek z ní se objeví časem i zde :o)
      Krásné léto k tobě domů.
      K.

      Vymazat
  3. Kači, my letos taky úplně poprvé, poprvé k moři, poprvé letadlem. a vydařilo se, moc jsme si to užili. tam malinko vystrašení, ale zpátky už v pohodě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, jsi také báječná!!! Omezení si mnohdy děláme my sami. A není nic lepšího, než je občas provětrat.
      Prima dny.
      Katka

      Vymazat
  4. Z letadla jsem strach necítila, takže mé "poprvé" bylo báječné a každý další let jsem se těšila, že budeme TAM VYSOKO NAD OBLAKY...Můj muž však trpí:o), nemá z létání dobrý pocit. Držím jeho ruku, která je ledová a cítím jeho studený pot, jeho úsměv je útrpný. Ale DÁ TO a já jsem za to moc ráda.
    Katko, měj krásné další letní dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, muž má štěstí, že tě má. I naopak, já vím.
      Je šikula, že se i přes strach přemůže :o)
      Prima léto
      K.

      Vymazat
  5. Krásná ,,šlehačka,, ♥ ..jen by letušky mohly občas vyleštit okýnka :-) měj báječné dny ,Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iví, když ji miluješ, není co řešit! To i trošku zašpiněná okýnka člověk nikterak neřeší :o)
      Užívej léto!
      K.

      Vymazat
  6. Katko, to je krásné!
    Já mám strach o své blízké, ale postupně na tom pracuji, z úzkosti už je jen ten strach, který mě občas překvapí. Pomáhá mi si s ním povídat jako se starým známým. Moc se mi líbil Tvůj rozhovor s nebesy. Taky si takové wellness musím dopřát.
    Krásné dny!
    Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jodie, rozumím ti velmi dobře. Důležité je, že na tom člověk pracuje a že se lepšíš.
      Dopřávej a plnými doušky!
      Nádherné léto
      K.

      Vymazat
  7. Katko, krásně napsáno. Já měla vždy strach o děti, když měly jet s někým cizím v autě, pak jsem měla strach, když jsme mi někam cestovali a dnes cestuji denně a ne málo. Také jsem si to musela hodně srovnat v hlavě. Ale občas strach z cestování také mám a na dovolenou jezdíme jen autem. Z letadla mám respekt, ale jednou bych moc chtěla třeba do Řecka..., tak uvidíme.
    Přeji krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáší, rozumím a chápu. Časem se ale vše mění. Někdy a něco jde změnit těžce, ale jde. Někdy a něco jde nečekaně lehce, jak mávnutím kouzelného proutku (tak jsem to měla v tomto případě já...). Jinak přeji, ať Řecko klapne, je to rozkoš! Však počkej na příspěvky v brzké době :o)))
      Užívej léta
      K.

      Vymazat