V práci po práci...

Měla jsem již po práci. 

Byl to ale jeden z těch dnů, kdy se mi domů ještě nechtělo.

Chtělo se mi procházet v křupajícím sněhu, dýchat čerstvý a voňavý vzduch, který dokáže vytvořit jen pravá zima a nechat se oslňovat bílou ležící peřinou všude okolo.

Přiznám se, potřebovala jsem si i urovnat myšlenky. 

A na takovéto chvíle jsou procházky přírodou nejideálnější dobou. A tak jsem se procházela po našem pracovním areálu, 

za branami "běžného" světa.

Kdopak asi udělal toho krásného Andílka do sněhu? Že by Anděl?

Co myslíte?

Druhé dnešní přiznání. Byla jsem to já... 

S obrovskou radostí, rozverností a za "fandění naší pracovní party". 

Příště ale zalehnou do sněhu se mnou! Bez výmluv, kterých dospělí dokáží vymyslet až hamba :o)

Vše chce ale svůj čas. Někdo k tomu dozraje po čase, někdo nikdy. I tak je to správně. 

Je to volba každého z nás.

... i když radši bych je viděla ležet na zemi a mávat rukama nohama, to dá rozum :o)

Toulání mě zavedlo i do jabloňového sadu, kde vše zatím ještě spalo.

O kousek dál bylo ale naopak nečekaně živo. V ohradě postávali a frkali tři koníci, kteří mě již na dálku bedlivě pozorovali. 

Jako bych byla nějaká atrakce.

Prohodili jsme pár slov, zvuků a já se vydala dále.

Ze skoro hodinové vycházky jsem byla nadšena. Myšlenky jsem zklidnila.

A pak že po práci si člověk v práci nemůže užít!

Mám štěstí.

Do úterý 6. března máte stále příležitost si zasoutěžit. 

Směle do toho. Stačí poslat Váš oblíbený citát.

Krásné dny

Katka ♥