neděle 14. května 2017

"Levandulová zahrada" - Lucinda Riley

Chtěla jsem číst něco oddychového. Zrovna v té době se mi dostala do ruky kniha 
"Levandulová zahrada" 
od Lucindy RILEY.
Dala jsem se tedy do čtení. Každou větu jsem hltala a čím víc jsem četla, tím víc jsem žasla.
Rozhodně se nejednalo jen o oddychovou literaturu, jak název a přebal knihy působí.


Anotace knihy: 
Retrospektivní vyprávění příběhu z francouzské Provence začíná v roce 1998, kdy se Emilia stává posledním potomkem slavného šlechtického rodu de la Martinie`res. Dědictví majestátního zámku a vinice je ovšem zatíženo velkými dluhy a mnoha otázkami... Emilia se vzhledem ke svému rozporuplnému vztahu k rodinné historii rozhodne vypátrat, jak to skutečně bylo s jejími předky a co se přihodilo za druhé světové války…
Rodinná sága slavného šlechtického rodu je psaná stejně citlivým, empatickým stylem jako nejúspěšnější román Lucindy Riley Tajemství černé orchideje. Autorka věrohodně a poutavě proplétá příběhy jednotlivých hrdinů v různých časových úsecích, dokáže mistrně vystihnout atmosféru doby a udržuje čtenářskou pozornost od první do poslední stránky. Je jednou z mála současných spisovatelek, které dokáží podat román – kroniku skutečně moderním stylem.


Anotace knihy něco málo prozrazuje, ale děj sám se rozvíjí mnohem, mnohem hlouběji. I tam, kam by člověk neřekl.
Nenáhodně jsem knihu četla zrovna kolem 8.května. Kolem období, kdy skončila II.světová válka. 
V jedné dějové linii je právě této době, resp. době okupace Francie, kniha věnována. 
Vím, že lidé neměli na výběr, když chtěli přežít. 
A proto smekám hluboce klobouk před těmi, kteří i za cenu ohrožení sebe, svých blízkých, za cenu nasazení vlastního života, za cenu, že se stali sami oběťmi, udělali to, co udělali.
Bylo tam i ukázáno, že ne všechno je takové, jak to na první pohled může vypadat. Že i "zrádce" může být ten největší vlastenec, který usiluje za dobrou věc, spravedlnost.
A že i mezi nacisty se našli lidé, kteří nebyli jen ti zlí... 

"Spousta lidí chce to, co nemůže mít. Ten den, kdy se probudíš s vědomím, že ta touha je naprosto marná, a začneš myslet na to, co už máš, je prvním krokem k relativní spokojenosti. Život je loterie, kostky jsou vrženy, a všichni musíme vycházet z toho, co nám padlo." (s.166)

Kniha se mi moc líbila. Nejen obsahem, ale i stylem, kterým autorka píše. 
Kniha se četla sama a vřele ji doporučuji.
Rozhodně si přečtu i jiné tituly od této spisovatelky. Její styl mi prostě sedí.

Všechno nejlepší ke dni maminek!

Krásné dny
Katka ♥

10 komentářů:

  1. Moc děkuji za tip :) Knihu jsem zaregistrovala díky úžasné obálce, ale vůbec jsem neměla tušení, jaký námět skrývá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálka na mě také velmi pozitivně zapůsobila. Možná dokonce přesvědčila. Což je dobře. Je ale pravdou, že po přečtení knihy mi k ní nepasuje. To ale nemění nic na faktu, že kniha samotná je překrásná a obálka také :o)
      Měj se, Šárko, krásně.
      K.

      Vymazat
  2. Katko, já už jsem asi dvakrát na tuto knihu narazila, když jsem si objednávala knihy v knižním e-shopu a měla nutkání si ji objednat. Teď už vím proč!A protože už mi zbývají jenom dvě nové nepřečtené knihy a léto se blíží, určitě bude do výběru zařazena.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :o) Já se nedivím, ty jo?! :o) Tak šup do košíku!
      Alí, měj se krásně
      K.

      Vymazat
  3. Kniha vypadá velice, velice zajímavě.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, přesně tak. Zítra jdu do knihovny a zkusím si vypůjčit další její tituly. Kdo by to počítal :o)
      Měj se krásně
      K.

      Vymazat
  4. Milá Katko, já také děkuji za inspiraci... připisuji si do svého sáhodlouhého seznamu. Pěkný sváteční den!
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťko, mám tip. Napiš si ji do seznamu a... začni číst ze seznamu odzadu :o)
      Měj prima dny
      K.

      Vymazat