Zahradníkem bez zahrady...

... jsem mile ráda.

Zasadila jsem letničky, které se již radují v truhlících. Rostou a sílí a těší se, až se rozzáří v celé své kráse. Tak jak to každoročně umí.

Rostlinky, keříky, které nepřežily letošní zimu, jsem nahradila novými a terasa jen září.

Ačkoli mám vše zasazeno každoročně již od poloviny dubna, letos sázení výjimečně připadlo až na 13.květen. Do té doby si z nás příroda dělala šprťouchlata... apríl i v květnu.

Bez světel by to nebylo ono. Jsem báječným lampářem a na výsost si to zcela neskrytě užívám.

Malý princ by ze mě měl radost...

Majáky, které jsou na terase celkem tři, mě nedávno donesly k vytouženému cíli. Pevnému bodu, který mi dává pevnou půdu pod nohama.

Toto Pimperrrovo sousoší bych nazvala "Maják na útesech" :o)

Terasa je nejen poetická, ale hlavně relaxační a hojně využívaná. O té kovářovic kobyle to u nás neplatí :o) 

Když chce člověk vypnout - což je po shonu v práci, s dětmi a v domácnosti víc než nutnost - tak je to krásná terapie zelení a přírodou. 

A ti ptáčci jak teď zpívají! Hotové koncerty pořádané pod širým nebem.

A někteří se u nás nadobro usídlili...

Krásné dny do vašich domovů

Katka ♥