Slavíme!

Plán na dnešek byl jednoduchý. 

Slavit a radovat se. Odpočívat tím, co máme rádi.

Jednou za čas to není vůbec špatné.

Hned od rána jsem se vrtala v hlíně a věnovala se truhlíkům na terase a před bytem. 

Ne vše přečkalo letošní zimu a tak se muselo nahradit novými rostlinkami.

Během dopoledne padaly od dětí logické dotazy.

"Mami a proč nevaříš?"

Měl být přeci den ve znamení oslavy!

"Mami, co bude k obědu?"

"Mami, už by si měla jít vařit." 

"Mami, my budeme mít oběd od babičky?" 

"Mami, my už máme hlad."

Já jsem s rukama v hlíně a zcela klidná zářila dál.

"Nebojte. Oběd bude ve dvanáct!"

V jedenáct začaly být mírně nervózní.

"Mami, ale my vážně chceme obědvat!"

Musela jsem se smát.

"Byly jste někdy bez oběda?"

"Ne."

"No tak vidíte. Musíte být trpěliví a dočkáte se. Kdybych vám to řekla, tak to není překvapení."

Od půl dvanácté se již nápadně často vyskytovaly v kuchyni.

Za minutu dvanáct. 

"Mami, ale už bude dvanáct!!!"

V tom se rozezněl telefon. Tajné znamení, že oběd je tu :o)

Doběhla jsem tedy na parkoviště a donesla naši nejoblíbenější pizzu.

Šunkovou, špenátovou a tří sýrů.

K tomu šampaňské a hruškový džus na přípitek. 

Co z toho vyplývá:

Že když se člověk o radost rozdělí, obohatí to všechny.

Když se máte s kým rozdělit a víte, že se radují s vámi a přejí vám to, to je k nezaplacení.

A v neposlední řadě, že bez práce mohou být někdy i koláče :o)

Užijte si krásně zítřejší sváteční volný den, který byl před 72 lety tím nejkrásnějším a nejvytouženějším dnem, pro celý národ.

Katka ♥