Koncertní recitál Davida Deyla...

Jsem milovníkem hudby. Když je možnost jít na koncert, jdu. Není mi líto za něj utratit peníze.

Zážitek a prožitek je totiž k nezaplacení.

Ačkoli jsem viděla již desítky různých koncertů, z mnoha z nich jsem byla víc než nadšena, tak tento byl bezesporu výjimečný, ojedinělý.

Pro mě osobně měl hned více prvenství. Byl nejkomornější, nejemotivnější, dostal se jednoznačně nejblíž mému srdci a duši.

Bylo to díky více věcem...

... díky krásnému hlasu Davida Deyla, překrásným textům písní, přenádherným melodiím...

... další věc, která mě zcela dostala a odzbrojila, byl jeho doprovod. Písně byly doprovázeny klavírem, violoncellem, dvěma houslemi a kytarou. To bylo něco tak překrásného, něžného, úžasného...

Stalo se mi to, co se mi při žádném koncertě ještě nikdy nestalo. 

Již první skladba (a nejen ta) mi vehnala spontánně slzy do očí. Koulely se mi po tvářích slzy dojetím, krásou, něhou, překvapením, sílou okamžiku.

Duše tančila, zpívala, rozplývala se štěstím.

Podotýkám, že se na pódiu ještě ani neobjevil samotný David Dayl.

Jednalo se o překrásnou, pro mě zcela neznámou skladbu - v podání božského klavíru, tria smyčců a kytary.

Každý tón se mi dostával pod kůži, do nitra a rozezníval mou duši...

... a takto jsem vnímala celý koncert. Píseň za písní. Tón po tónu. 

Kdyby mi někdo řekl, že takový silný vnitřní prožitek zažil, 

dřív bych mu možná nevěřila.

Dnes vím, že existuje a dává člověku křídla. Doslova. Katapultuje ho do míst o kterých neměl ani zdání, že existují.

Vy, kteří mě již trošku "znáte", víte, že nahlížím "pod pokličky", hledám za věcmi víc, než je na první pohled vidět... 

... krásná byla během písní i spolupráce, komunikace kluků, kteří hráli na dvoje housle, violoncello a kytaru. Jen v gestech, úsměvech, posuncích, pohledech. Bylo to nesmírně milé, nabíjející. Bylo vidět, že si písně, hru užívají... A ty úsměvy jim navíc moc slušely.

To, že má David Deyl překrásný hlas, písně a hudbu nádhernou, je to navíc krásný chlap, je fakt.

Se svým hlasem, kdyby se "podřídil střednímu proudu", mase, tak by se mohl stát jedním z úplného topu zpěváků u nás... ale on to tak nedělá. Proč? Já mu rozumím. To by totiž nebyl on. 

Já a věřím, že i mnoho dalších diváků bychom nezažili "to kouzlo", tu jiskru, kterou jsem při koncertě zcela hmatatelně vnímala.

Krásné na tom je právě to, že  svou hudbu dělá s láskou, dělá,  co se mu líbí, a co k němu patří, co ho naplňuje, co mu dává křídla. Hudbu s duší, hudbu s nábojem. 

A umí to báječně. 

Při koncertu jsem se při překrásných tónech houslí a violoncella něžně přenesla i do filmu "Dovolená s Andělem" - pamatujete na Josefa Kemra alias Vyhlídku, jak hrál v lese překrásně na violoncello a pan Marvan při tom sbíral houby a rozplýval se nad zvuky melodie, ačkoli předtím to "fidlání" nemohl vystát? 

Díky za přenádherný prožitek, koncert byl doslova famózní!

Všem šesti protagonistům víc než tleskám.

PS: ... a okamžik s malým kloučkem Aleškem na jevišti, který Davidovi uprostřed koncertu předal nečekaně květinu musel dostat a dojmout každého. Stejně tak jako Davidova srdeční reakce... Kouzelné.

Krásné dny všem

Katka ♥