Nedávno jsem touto krajinou kráčela a fotila ji, když kvetly pampelišky.
Všude bylo zlato.
Dnes je všude BÍLO, taktéž vinou pampelišek.
Je to logicky jiné, ale překrásné.
Je to cyklus, přírodní pořádek.
Životní změna.
A změny k životu jednoduše patří.
Posouvají přírodu, ale i člověka dál.
Ať se to některým líbí či ne.
Je jen na každém z nás, jak se ke změnám postavíme,
jaký zvolíme úhel pohledu.
Remízky za vsí...
Hádejte, co jsem udělala po dofocení pampelišek?!
Spořádaně odešla pryč?!
Kdo si myslí, že ne, máte pravdu :o)
Utrhla jsem jich svazeček a foukala a foukala
paraplíčka do oblak...
paraplíčka do oblak...
Dívala se, jak je unáší větřík do dáli, jak se točí, radují, letí...
A znovu a znovu a znovu...
A při tom množství na louce, jako by jich ani neubylo...
Být, jenom být a nechat srdce bít...
žít jenom žít...
*
*
Všemožně jsme kravičku lákali k sobě, jídlem i slovně.
Co mi vyzkoušeli za slovní lákadla!
Nevím, jak si to vysvětlit, ale nakonec zabralo: "Puťa, puťa, Julčo, pojď k nám!" :o)
Nakonec se osmělila a přišla. Chvíli se nechala krmit a i podrbat.
Manžel se radoval :o)
Naše přírodní květinářství...
Krásný den
Katka ♥
nádhera!
OdpovědětVymazatPavel
Pavle, děkuji
VymazatK.