"Podpis všech věcí" - Elizabeth Gilbertová

Když jsem na podzim loňského roku uviděla na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě u stánku knihkupectví Jota novou knihu od spisovatelky

Elizabeth GILBERTOVÉ,

tak bylo jasné, že dříve či později se mi také dostane do rukou. Do oka.

 

Četla jsem od ní již knihu "Jíst, meditovat, milovat", která se mi velmi líbila a tato nová si mě získala už jen samotným popisem, obálkou, ilustracemi...

 

"Podpis všech věcí"

 

  

Román na  pozadí dějin 19. století sleduje osudy výjimečně nadané Almy Whittakerové, dcery smělého a charismatického botanického objevitele, která se snaží najít vlastní místo ve společnosti i ve světě vědy Zatímco studium vede Almu blíž a blíž k záhadám evoluce, muž, kterého miluje, jí odkrývá zcela jiné obzory - království duchovna, umění a zázraků.

Alma je střízlivá vědkyně, Ambrose je snivý umělec. Spojuje je však láska k vědění, bezmezná touha pochopit fungování tohoto světa a principy všeho bytí.

Strhující, mimořádně čtivý a do detailu propracovaný příběh se odehrává ve všech koutech světa od Londýna po Peru, Filadelfii, Tahiti či Amsterdam a s moudrostí, vtipem, nadhledem a elegancí vykresluje nejenom jeden mimořádný životní příběh, ale i atmosféru jedinečné epochy.

 

The New York Times, O Magazine, The Washington Post, The Chicago Tibune a The  New Yorker označily román "Podpis všech věcí" za nejlepší knihu roku 2013.

 

 

 Mimořádný příběh, který nás zavede do devatenáctého století, na různá místa planety.

 Kniha je napsána velmi čtivě, poutavě, pestře, citlivě. Je plná lidskosti, emocí, zvratů, plná rostlinné říše a exotiky. Jak realisté tak snílci, jak laici tak odborníci v oblasti botaniky, jak muži tak ženy si v ní najdou své.

 

Pro mě osobně, ačkoli jsem to nečekala, 

je to jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla.

A to jsem knihomol.

 

 Kniha má 500 stran, malinko většího formátu, než je "standard".

Pro mě je to sice nepodstatné, ale nemá to tak každý...

 

♥

 

"Mami, co to čteš za hrozně tlustou knížku?!" - zeptal se mě syn. V očích trošku zděšení.

Jestli tam dodal i slovo probůh, si již nevybavuji.

Začala jsem se smát.

Vysvětlila jsem mu, že na tom, jak je knížka "tlustá" (mi) vůbec nezáleží. Když mě kniha svým obsahem osloví, získá, tak čtu klidně i tlouštíka.

 

Druhý den, když manžel zbystřil knihu, do které jsem byla zabrána se mě očividně zaskočen zeptal:

"Co to je za tlustou knížku?!"

Jestli tam dodal i slovo probůh, si již nevybavuji.

 

Myslím si, že v tom mají prsty geny... :o)

 

♥

 

Krásné počtení. Ať už této knihy, či jiné, kterou máte rádi.

Krásné dny s knihou i bez.

Katka ♥