Konvalinkový výlet zpět do dětství...

... začalo to nenápadně koupí konvalinek na trhu.

Konvalinky mám spojené s dětstvím, svobodou, volností, touláním se po loukách a lesích u nás na chalupě v době,

kdy čas nehrál roli.

 

... a tak jsem si řekla, že zkusím po letech, mnohých letech, (pššššt více než dvaceti), zda najdu ten les, kde jsme konvalinky kdysi trhali. A zda tam vůbec ještě budou.

Příroda, krajina, lesy se mění ale rychle.

Ačkoli vše vypadalo opravdu zcela jinak než tenkrát,

trefila jsem tam okamžitě, až jsem se sama divila.  

 

 

Předčilo to mé očekávání, doslova vyrazilo dech.

Konvalinky byly všude, v plném květu.

Byla jsem vůní omámena.

Bylo tam blaze, krásně.

 

 

Vzhledem k tomu, že jsem se dlouze kochala nad všemožnými květinami, pampeliškami, obilím...

tak že jsme s mužem přijeli na oběd se zpožděním, bylo naprosto logické.

Stejně tak bylo logické, že se tomu ani nikdo nedivil.

 

 

Úlovků byl plný koš.

Kdo by to počítal :o)

 

 

Něco málo jsem ještě přidala ze zahrady 

a hurá domů do města,

s dary přírody zase domů.

Příroda je tím nejkrásnějším a nejrozmanitějším KVĚTINÁŘSTVÍM.

Nabízí vše, nežádá nic.

 

Ohleduplnost, úctu a vděčnost beru, aspoň za mě, jako samozřejmost.

 

Krásné dny

Katka ♥