Tři, dva, jedna, teď... (7)

Jak jsem slíbila, tak činím.

Tento příspěvek by se hodil napsat ráno, ale jsem popravdě ráda, že jsem zde alespoň teď večer na skok. 

Jedna část zaměstnanců je díky současné situaci nedobrovolně doma. Druhá část zaměstnanců chodí do práce a má toho víc, 

než je běžné. Někdy až za hranou.

Patřím k druhé skupině.

K tomu děti, které jsou viditelně rádi (což je u puberťáků vzácné), když nás s manželem konečně vidí přijít domů z práce. Dokonce ve čtvrtek pronesly legendární větu, povzdech: "Já bych tak šla/šel do školy!"

Jejich úkoly do školy (mimochodem v deset hodin jsme jeden z němčiny dodělali). Domácnost. Šití roušek. 

Je pravdou, že čím víc je člověk v zápřahu, tím méně má času přemýšlet a připouštět si strach a stres.

Jakmile večer lehnu do postele, do dvou, maximálně tří sekund nevím o světě.

Spím v tahu do doby, dokud ráno nezazvoní budík.

I a nejen z těchto důvodů musím změnit své původní předsevzetí, že zde zanechám denně pár písmenek. 

PRO POTĚCHU, POVZBUZENÍ, PRO LEPŠÍ NÁLADU.

 Budu se snažit co nejčastěji, protože vidím, že to má smysl. Budu tak činit ale tak často, abych to zvládala bez úhony.

Byla jsem v práci k mé radosti upozorněna, že dnes je obzvlášť hezký den - 

MEZINÁRODNÍ DEN ŠTĚSTÍ.

Právě tento den, realitě navzdory.

Zároveň má svátek Světlana (Světlanky všechno nejlepší!), což znamená, že dnes slavíme i svátek SVĚTLA, SVĚTA 

(i lana .o), když už tak slovíčkařím). 

ŠTĚSTÍ - SVĚTLO - SVĚT - symbolický vzkaz, že bude zase dobře.

Zároveň je dnes první jarní den a venku se počasí obzvlášť obléklo slavnostně.

Bylo teploučko, voňavo, ptáci koncertovali naplno.

Užijte si poklidný víkend a soustřeďte se na drobnosti, které vás dělají šťastnými.

Nejsou samozřejmostí.

Katka