neděle 29. března 2020

Tři, dva, jedna, teď... (15,16) ... aneb volně se nadechnout

Jak jsem slíbila tak činím.

Víkend jsem měla částečně dobrovolně pracovní, 
ale na chvíli utéct do přírody jsem si neodpustila.


A přesně jak jsem očekávala, bylo to to pravé.


Příroda dokáže nemožné, nezištně pomáhá, nabíjí.
A ta vůně vzduchu vůkol.
A ten zpěv ptáků.
A to sluníčko jak hřálo.


Jednu chvíli jsem tím byla tak krásně naplněna, že jsem se uprostřed cesty jednoduše zastavila, zavřela oči, zaposlouchala se naplno do zpěvu ptáků a z plných plic dýchala tu nádhernou opojnou jarní vůni,
vůni probouzejícího se života.


Předchozí odstavec jde popsat ještě druhým způsobem.
Uprostřed cesty jsem se zastavila se slovy k synovi: "Tomí, stůj na chvíli!"
Zavřela jsem oči, zaposlouchávala se pomalu do zpěvu ptáků...
V tu chvíli syn ze srandy zvesela pronesl: "No jo, už nejsi nejmladší!" :o) 
Vzhledem k tomu, že mě ale dobře zná, věděl moc dobře, že pauza nesloužila k odpočinku, 
nýbrž k duševní relaxaci...

  


Hezký začínající týden.
Držte se
Katka

6 komentářů:

  1. Katko, moc pěkné fotky. Hezký týden i tobě.

    OdpovědětVymazat
  2. Katko, díky za krásné fotky a vtipnou glosu :o)
    Přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. A tolik naděje je teď v přírodě! Krásné dny Katko! Zuzka

    OdpovědětVymazat